mu. žádal reformu církve a odluku od státu. K těmto
zásadám pojily se snahy o povznesení průmyslové, hospodářské.
o zdokonalení školství, o probuzení veřejného života na
venkově. Formou prostou, jasnou a úsečnou, ryzím a
obrazným jazykem informoval a poučoval neustále o všech
základních otázkách veřejného života u nás i v cizině,
kritisoval ostře, ale spravedlivě politiku reakční vlády i
revolučního kHdla. Svému politicko-buditelskému programu
podNzoval každý svůj článek. za nímž vystupovala cele
jeho mohutná mravní osobnost.

Ještě dříve než nastoupil dráhu novinářskou. ukázal se
Havlíček bystrým prozaikem. Svá pozorování ruského
života a ruských poměrů vložil do feuilletonů. jež otiskoval
většinou v »České včele« a jež byly shrnuty s názvem
»Obra::y :: Rus«. Realistický postřeh a liberální názor
proniká z těchto národopisných a kulturně historických
obrazú. v nichž české čtenářstvo seznamuje s rusk}'Ill
pravoslavím a s duší ruského života, s kupectvem, nebo
s dějinami cizího živlu v Rusku. Od nejmodernějších
proudů veřejného života ruského byl odváděn přílišnou
závislostí na názorech slavjanofilské strany, hl. prof.
~evyreva, u něhož byl vychovatelem. Na Gogola, který
jediný Havlíčka upoutal, upozornil jej již ve Lvově K. V.
Zap, který r. 1839 přeložil jeho »Tarasa Bulbu«. Ze
zakladatele ruského realismu, u něhož přeceňoval tendenci
satirickou a nechápal visionářské překreslování skutečnosti.
přeložil Havlíček humoristický román "Mrtvé duše« (1849
v Národních novinách). povídky »Nosc (1845), »Plášť«
(1845), "Pověst. kterak se rozhněvali pan Matěj s panem
Matoušem« (1846). J>Starosvětská šlechta« (1845) a
dramatickou črtu »Lokajstvo« (1849). K překladům Hav·
líčkov,'m se pojí drobnosti z Lermontova i překlad 11
menších prací Voltairov)·ch. které pořídil podle němčiny s
názvem J>Některé pověsti« (1851).

Jako kritik vystoupil Havlíček po prvé slavnou recensí
Tylova .• Posledního Čecha« v J>Ceské včele« r. 1845. Zdť'
postavil již své zásady přísné kritiky a odsoudil sentimentální
a nečinné vlastenčení, požaduje znalost života a vzdělání
na cizích literaturách za nutn)' předpoklad litť'rárního
tvoření. V »České včele« posoudil podle těchto zásad ještě
pohádky Božť'ny Němcové. Vocelův »Labyrint slávyc a
Kapprovy J>České listy«: literární polemiky. vedl i s jin)'Illi
česk)'mi i německými spisovatť'li: příležitostně psal i o di·

244