kde konal buditelskou práci; r. 1845 upozornil na sebe jako
kritik v »České včele«. Počátkem r. 1846 pi"evzal řízení
vládních »Pražských novin« a »České včely«, r. 1848
vstoupil činně do politiky, zahajuje schůzi »Národního výboru«;
brzy byl zvolen za Čáslav poslancem do zemského sněmu
a pětinásobně do říšského sněmu ve Vídni, ale již v březnu
r. 1849 skončil svou politickou praksi. Vzdal se vedeni
»Pražských novin<, počal 5. dubna 1848 vydávati »Národní
noviny«, jež do svého zastavení 19. ledna 1850 byly
nejpopulárnějším listem politicky probuzeného českého
národa. Vystřídal je »Slovan«, vycházející od 8. V. 1850 do
14. VIII. 1851 dvakrát týdně a statečně potírající reakci.
Reakcí stále pronásledovaný Havlíček musel nuceně
opustit Prahu, přestěhoval se do Kutné Hory, pak do Něm.
Brodu. V listopadu 1851 byl postaven před kutnohorskou
porotu, která jej však osvobodila jako dříve porota praž.
ská; v prosinci téhož roku byl deportován do tirolského
Brixenu, kam jej následovala rodina; ta, nesnášejíc
drsného podnebí alpského, po dvou letech odešla. Koncem roku
1855 směl se vrátit do Něm. Brodu k nucenému pobytu,
ale při návratu do vlasti nalezl manželku mrtvou a sám
si přinášel tuberkulosu. Marně ji léčil v lázních
šternbersk)'ch; odešel do Prahy, kde zemřel 29. července 1856.

Vlastní své povolání spatřoval K. Havlíček vždy v
novinářství, ale vynikl stejně jako břitký prozaik a rázovitý
překladatel, jako řízný kritik i básník satirický a
epi
gramatický. .

Novinářská činnost, vyplňující pět let, zahrnuje tři
politické deníky: vládní »Pražské noviny < (1846-1848),
samostatný orgán národní české strany liberální "Národní
noviny« (1848-1850), k nimž se družil od ledna do dub!la
1849 humoristicko-satirický tNeník Sofek, a politickou
revui Slovan (1850-1851). Úvodníky s\'ého listu shrnul
s názvem Duch Ná1'Odních not:ill a úvahy o
puliticko-nábožensk}'ch otázkách ze »Slovana'" s názvem EpiMoly
Kltf'lOhorské (obojí 1851). Ve všech těchto pracích hájil
Havlíček program politického liberalismu a nacionalismu
jak proti reakci vládní, tak proti radikalismu revolučnímu.
V slovanské otázce sympatisoval s Poláky a Jihoslovany,
zavrhoval ruské snahy po nadvládě Ruska nad ostatními
Slovany a zahrnoval i mlhavý panslavismus. z národních
a především z politických duvodů se posta\'i1 proti odluce
Slovenska. V otázce náboženské byl nepřítelem
klerikalis
243