,fllscfa Němce, muže o patnáct let staršího, osvíceného sice,
. 'llcrgického a vlasteneckého, ale nestálého, prudkého,
ne:Ilajícího smyslu pro duševní život své paní. S ním střídala

asto bydliště a dojmy; všude dovedla získat něco pro své
' .• slání umělecké a národně buditelské. V Červeném
Kotclci při!nula k lidovým vrstvám; po krátkém pobytu v
foscfově a v Litomyšli odešla do Polné, kde se stala
uvělomělou Češkou a vlastenkou. V 1. 1838-1842 se jí
nar 'ldily čtyři děti, ale zároveň ji stihla těžká choroba, z níž
,t' již nevyléčila. Do 1. 1842-1845 spadá první pobyt
Němové v Praze, kde mladá, krásná a duchaplná paní upoutala
:,i'cdní zástupce duševního života českého; zde na ni měli
div, kromě žen Antonie Reissové, pozdější nevěsty
Čelakovského, pí Fričové a Staňkové, především učený lékař
;1 překladatel Josef Radomi! Čejka, pedagog Karel Slavoj
Amerling a především básník Václav Bolemír Nebeský, za
jehož působení se stala vyznavačkou Hegelovy filosofie a
l'eskou básnířkou. Za dvouletého pobytu v Domažlicich
"tudovala chodský lid, sbírala báchorky a konala dílo
politického probuzení v duchu Havlíčkově, což zavinilo
přeložení jejího muže do německých Všerub. Brzy odešla
stísněna duševně i tělesně a zklamána nadějemi, kladenými
do r. 1848, s rodinou do Nymburka a do Liberce. Když r.
1850 byl její muž jmenován do Jageru a záhy nato do
Miškovců v Uhrách, rozhodla se zůstati s dorůstajícími dětmi
v Praze. Druhý její pobyt v Praze trval dvanáct let;
přerušila jej výletem do Drážďan, cestami na Slovensko a do
Uher a poslední návštěvou rodného kraje na podzim 1859.
Zívot v Praze byl plný utrpení; hmotné poměry rodiny byly
nuzné, zvláště když r. 1854 byl Josefu Němcovi plat zcela
zastaven; napjatý poměr manželů vyústil do úplného
vnitřního odcizení, které zvyšovala četná milostná přátelství
Němcové s muži daleko vynikajícími nad úroveň jejího
muže. Tak do jejích vnitřních osudů zasáhli I. J. Hanuš,
Fr. M. Klácel, zvláště vášnivě Jan Helcelet a Dušan Lambl.
posléze V. Č. Bendl a studující Hanuš Jurenka. Ale z těchto
dobrodnm.tví srdce, plných ilusionismu, se vždy vracela s
přeražen)'IIli křídly domů a tam u krbu vychladlého a v
místnosti chudé a nehostinné nalézala svého zestárlého muže,
mrzutého. lhostejného. někdy i hrubého. Z životní tísně se
osvobozovala jen činností literární a \'~'chovou vroucně
miIO\'an}'ch dětí. z nich~ na podzim r. 1853 ztratila milovaného
syna Hynka. Po krátkém pobytu v Novém Bydžově a v

237