rika se oprošťuje od vlastního rozervaného já a staví svá
díla do služeb hromadného celku. Vedle lyriky Heinovy a
Lenauovy, která u nás došla velkého ohlasu, vzniká v
Německu lyrika sociálně politická; v Anglii vstupuje do
popředí zájem o sociální baladu, vedenou Hoodem a ve
Francii vtipný písničkář liberálního měšťáctví, Béranger,
strhuje živým zájmem politickým a soucitem s ubohými
a poníženými. V Rusku kritik společenských řádů a
zlořádů, Někrasov. uchvacuje opravdovostí své drsné satiry.
Přílišnou tendencí trpí však v této lyrice smysl pro
skutečné hodnoty lyrické.

Vládnoucím útvarem slovesnÝm stává se v této době
román a do něho vniká tendencě plným proudem. I zde na
úkor epické stavby rozvíjejí se úvahy sociálně reformní
namnozt> novinářského rázu a společenská kritika. Jen u
nejlt>pších spisovatelů udržuje se však společensko mravní
tendence v rovnováze s novou zálibou v přesném
pozorování skutečnosti. Odtud vypl)'vá nové um("ní realistické
jako protiklad básnické romantiky. Souvisí s empiričností
a sensualismem v soudobém názoru a cítění. Nový román
se oprošťuje od romantického subjektivismu a obrací se
k společnosti. Vzorem jeho se stává Balzacův románový
přírodopis francouzské měšťácké společnosti, Dickensovo
účastné líčení středních a nízkých vrstev lond~'nských,
Turgeně\'(wa malba ruského nevolnictva a Gogolova
galerie nlského statkářstva a měšrá('tva. ~re.lÍ těmito umělci
bylo však ještě mnoho romantiku. kteří do objektivního
realismu nezúčastněného na látce vkládali osobní citovou
a humornou účast s odhalen}m »malým« člověkem a s ději
kolem něho. Realistický sklon k pozorování skutečnosti
domněle všední se projevoval také \'C formách
polouměleck)·ch. jež dosáhly v této době obliby a rozšířenÍ, v
cestopisném náčrtu, feuilletonu a v národopisném obrázku, jež byly
úzce spojeny s rozmachem tendenčního no\·inářst\·í. V
dramatě tendence romantismu stále převládaly, přestože jimi
byly vyjadřovány otázky liberálně nebo sociálně
reformistické. ScribO\'o úsilí o nov~' dramatick)' tvar. postaven)'
na mechanismus zápletek. rozšířilo se sice hojně za hranice
francouzské vlasti, ale zústalo přece jen polouměním.

Tento V)'\'oj světového písemnictví od romantiky k
realismu. vyplilující u vůdčích evropsk)'ch národů léta 30,
až 50 .. obrážel se v naší literatuře opožděně. V těchto letech
zde romantika dožívala pomalu. realismus byl přijímán jen

226