ubětí persekuce. Nižší školství bylo opět pod dozorem
církve, v níž vymřelo kněžstvo ducha josefínského a
bolzanovského. Osvícenskému šlechtici, hraběti Lvu Thunovi,
nakloněnému národním snahám své vlasti, podařilo se však
pi'cce zreformovat vysoké a střední školství a učiniti
tli některé ústupky jazykové. Generace vycházející z těchto
;;kol vynikala opravdu rozhledem vědeckým i mravní kázní,
dle pociťovala nesvobodu státního celku, v němž bylo sice
dbáno o hmotný blahobyt občanů, ale duchovní svobodě
v žádném směru nepřál. Ve veřejném a kulturním životě
nedostávalo se jen možností a odvahy k projevům. ale ani
tvůrčí síly a radosti z práce. Ne nadarmo mluví Neruda
o této dob<: jako o »čase za živa pohřbených<. Tento útisk
trval deset let, až do Bachova propuštění v srpnu 1859, kdy
neúspěch rakouské politiky, ztráta území v Italii i finanční
tíseň donutily panovníka ke změně soustavy státní. Když
k tomu došlo, bylo patrno, že absolutismus v Rakousku
dohospodařil a že liberální myšlenky rozložily v měšťanstvu
nadobro romantiku. jež neměla co říci mladému pokolení,
vstupujícímu do života veřejného i literárního.

R07.klad romantiky nov}mi smt'~' \' e\Topských
litt-raturách a povaha J)(mlní romantiky &>ské. V době, kdy v
Německu umírá Goethe, zosobňující bohatý vývoj od
osvícenského rokoka až ke spiritualistické romantice. jest
\' evropské slovesnosti patrno, že romantismus dovršil své
dílo v literatuře i v životě a že ustupuje proudum novým,
vypl)'\'ajícím z nových názoru vt:-deck)'ch a filosofických.
Do popředí vstupují přírodní vědy se sV)'m požadavkem
empiričnosti: ten proniká i do filosofie a zatlačuje myšlení
spekulativní a metafysiku. Radikální ž.áci Hegelovi položili
duraz na vývoj a stále uskutečňovan)' pokrok. vedoucí
k s\'obodě ducha. Všechny tyto směry se obracely proti
tradici a autoritě. ať státní. ať církevní: stavěly rozumové
poznání nad fantasii a smyslovou oblast nad ~vět citový.
Kriticismus. namnoze bezohledný, byl jim stálou životní
inspirací. V tom všem byli jejich zástupci prav~'m opakem
generace romantické.

\' literatuře zaujímala vudčí postavení kritika. jež dbala
přede\'ším požadavku sociálně politick~'ch a zdurazňovala
přímo pO\'innost tendence ve slovesnosti, a to i v poesii.
To sou\'iselo s jejím těsn~'m spojením s novinářstvím,
BOrne a Gutzkow v Německu. Bělinskij, Dobroljubov a
Ha\'líček u Slovanu zosobňují tento no\')' typ kritick~'.
Ly
225