be', rozpol' života pozemského zahaleného stínem smrti
Iživota posmrtného, trpí metafysick~'m problémem času 2
vl'(~nosti, noN se do záhad absolutna, zapojuje dění
pozemskl' do souvislosti s děním v kosmu, jehož soustavu a život
vnímá v př'írodl" nejraději noční, zjitřen~'mi smysly,
Přesto, Žl' filosofie jeho lyriky vyúsťuje do filosofie zničení
a zmaru, v ni'kterých- posledních básních kmitne se
plaméIwk úsmi'\'I1ého soucitu a lásky k zemi i k lidem. Pro svůj
SVl'toV~' názor nalezl Mácha svůj zvláštní výraz básnick)',
sloh náladový a sensitivní bez rétoriky a dekorace, zato
s velkou dramatil~ností vášnivého pohybu, Proti
napodobování básnictví cizího nebo domácího postavil požadavek
samostatného hll:dání \'lastní pi'íléhavé formy pro
myšlenku sdruženou s citov~'m naladěním, Myšlenka, cit i v~'raz
jsou u Máchy \'šude v~Tazem prožité skutečnosti a vnitřní
tvoi'ívé nutnosti.

R07~"ah vlinl Byronov~'ch spisu, jejichž četba jistě v
Máchovi zanechala mohutn)' dojem, byl posledním bádáním
omezen, 1Iácha vidčl v Byronovi, kterého poznal polským
prostř'cdnictvím, básnického revolucionáře, jenž s
bezohledn~'m individualisml:m rozvolnil pOl:tické formy a
naplnil .it' diVOKOU a svéráznou vášnivostí. Naleznuv v něm
mnoho myšlenl:k a představ vlastních, podlehl Mácha
Byrono\'u \'li\'u prl:devším vnějškově: jako Byron liboval si
ve v)'sth'dních dějích kolem \'ášniv~'ch a lidskou
společností odsouzt'n)'ch posta\', v ponur~'ch sceneriích. líčen)'ch
Sl: syt~'m uml'ním krajinář'sk~'m, jako Byron mísil do sv\'Ch
přílX'hú lyrickou rt'f1l:xi a citovou meditaci. Ohlasem četby
Byronov)'ch básnick)'ch povídek .kst lyricko-epický .1Iních
(1832 a .. 1833), zachO\'an\" v nesouvisl\'ch zlomcích, s
ústředním motivem tajemné viny a krut~ho trestu.

\' mistrovském díll: Máchovi'. v J[úji. se vliv byronsk)'ch
povídek projevil nejsilněji v ději básně: ale nalézáme zde
i názvukv na Schillera. Mickiewiczp a jiné i na domácí
baladiku. Ale v$'znam básně nespočívá \' těchto prvcích
motivick)'ch, Po prmích koncepčních nábězích z podzimu r.
1834 byla báseú napsána v dob(> od září 1835 do března
1836 a vyšla v pečlh'é úpravě v dubnu 1536. Nejpn'e
vznikaly první tři lyricko-epické zpěvy a dvě intermezza, Ne
příliš zl't)teln)' dčj osnO\'án jl: kolem postavy Jarmiliny.
čekající v 1. Zpě\'ll marně na svého milence. a kolem \·iléma.
strašného lesů pána. kter)' naždou svého otce mstí
svedení s\'é milenky, je jat a popraven. Vilém, vyzdobený

214