t i(,(1 /1('(' /10/1 ('Jlistu/a I'ia Bohcmiac cf M oraviac (855),
obsahující dobu let 600-1253, Historick)'m účelům slouží
i jeho pi'eklad Nestorova »Letopisu ruského« (1867). Po
stopúch Palackého šel i jako vydavatel: vydal Štítného
»Knihy še3tery« (1R52), Bartošovu »Kroniku pražskou«
(1851). Harantovu "Cestu do Sv. země« (1R54 a 1855).
»Legendu o sv. Kateřině« (1860) a »Spisy Husovy'( (3
díly 1865-1868); účastnil se jako hlavní Si)olupracovník
vydání VÚ1)()1'1I litl'l"atlll'.II hské, který dovedl do konce
XVI. stol. a r. 1868 dokončil.

Kart'1 1I)'Ilt'k IUácha.

El'benova >,Kyticc« vyšla o 17 let později než Máchova
nej\'l,tší básnická skladba, »Máj«. Tato dvě díla tvoří dva
rozdilné \Tcholy české romantiky, Proti Erbenovi stojí
Mácha jako revolucionář, ktér)' měl odvahu postavit se
proti dosavadní básnické tradici české a proti soudobému
literárnímu vkusu. stejně jako se odvážil otevHti k
nárcestu romantismu cizímu. Mácha. jemuž současníci
vyt~·kal i svt"tobol. negativnost a cito\'ou rozervanost, vycházel
vždy z citového prožitku a ze svého filosofického názoru.
Do klidné české romantiky vnesl v lyrice i v próze vášeň
lásky a zmaru, hlubokou filosofickou úvahu o posledních
záhadách života a s ní zároveil i inspiraci kosmickou.
Nemohl sice ani domysliti ani slohově rozvéstí své básnické
názory. ale přece z' jeho geniálníeh podnětů žilo několik
literárních pokolení.

Kart'l IIYlIt'k ~Iilcha (1810-1836) ::e narodil 16. listopadu
1810 v Praze na Cjezdě ze zchudlé mlynářské rodin ••.. která
si později pořídila krupařsk~' krámek. Yychodil obecnou
školu u S\'. Petra a novoměstské gymnasium: na
filosofii podlehl vlasteneckému \'Iivu Jungmannovu a
básnické romantiky. Po skonl~cní filosofie studo\'al od r.
1832 pl'áva. která 1', 1836 přes všechny nesnáze
úspěšně skončil. Hlubok~' zájem o česki> dějiny a filosofii.
především o logiku a nwtafysiku, i o n.'i·ejné události politické,
putování po česk~'ch hradech, pro\'áděné s oblibou za nocí.
hol"livá četba cizich romantikú forll1()\'aly jeho \'níma\'ou
duši, Z delších eest v~'znamné jsou dvě cesty na Krkonoše
(1833 a 1836), kdt'Žto cesta pi'es Tyroiy do Benátek a
Terstu v létě 1834 zustala literárně využita nepatrně. Horli\'ě
se účastnil vlasteneckého nlchu. i jako dh'adelní ochotník

212