rověk. oživiti ducha prostonárodního básnictví českého,
vytvořiti dějepis a národopis na základě myšlenky
národnostní. Mocně působila i osobnost Goethova, jenž projevil zá·
.lem o snahy našeho probuzení a v němž spatřovali
němečtí i čeští romantikové tvůrce a mistra svých snah. Jako
klasicismus vzhlížela ovšem i romantika k Herdrovi jako
ke svému vůdci, a to v otázce lidové poesie i v názoru o
dějinném poslání Slovanstva ve vývoji lidstva.

Č('Sk$' romanti •• mlL<; literární. Opožděné a pomalé pronikání
romantismu do našich zemí zavinily stísněné poměry
veřejného života u nás. Vláda Františka L a Ferdinanda V.
bránila všem pokrokov)'m proudům a myšlenkám, které by
mohly změnit dosavadní poměry. Po přijetí no\'ých směru
nebylo však u nás ani jednotného smýšlenÍ, které obecně
přijímalo pouze principy národnostní. Mezi romantiky byli
i pHvrženci náboženské a církevní autority a vyznavači
nev)'bojného. šosáckého »biedermeierství«. jež bylo v)'razem
převládajícího ducha měšťáctvÍ, vytlačujícího zvolna
šlechtu i z života politického. Cást buditelú byla ovládána
myšlenkou slovanskou. která byla posilována k nám
pronikajícím illyrismem. polským messiášstvím a politickou mocí
Ruska za \'ládv Mikulášovy. Druhá část nesena byla
tendencemi liberaiísmu, kter~' 'se stal druhou hybnou s"ilou
veřejného života l'('ského \' 30. a 40. letech, Posilován byl
studiem di'l jihonl'n1Cck~'ch s\'obodomysln)'ch spisovatel u
a revolučními snahami ,,~nadé E\TOP:Y". v jejichž čele stál
italsk~' romantik G. Mazzini.

Cesk\' romantismus. kter\' dokončoval buditelské dílo
započaté v době os\'ícenské a propracované klasicisty
družiny Jungmannovy, vybíral ze složitého romantismu cizího
jen ony tendence, které mohly b~·ti na prospěch velkého
díla obrozo\'acího a ony literární pn-ky. které byly
schopny vytvořiti písemnict\'i v pi-irozeném s\'ém v~'voji
přetržené. ,"udčí myšlenkou romantismu byla non? pojatá idea
národnostní. kterou \'yznávali již všichni stoupenci
jungmannovského klasicismu. Národnost byla česk\'m
romantikum v~Tazem rodo\'é. zvyko\'é a tradičnÍ, ale' především
jazykové jednoty a sounáležitosti. Národnost a jazyk byly
většině česk~'Ch romantiku pojmy naprosto souznačné: jen
nejbysti'ejší z nich prohloubili národnost i po stránce
historické a mramÍ, jak to vyjádřil Koliár ve slamé znělce
lIl, 124) :

200