První rozsáhlejší práce Vocelova, G nmdziigr tla
lJiihmisrhUl A.ltcrlumskunde (1844) slučuje ještě oba obory.
Později se tato činnost rozbíhá. Jako archeolog, kter~' si
dobyl evropského jména spisem A rcllc%gi:whr
Para/lelcn (1853 a 1855), shrnul své názory o předhistorické
minulosti české do základního díla PraL'Č'k ZI'1II(' (-('ské (1 S68),
Dilo, navazující v mnohém na flafaříkovy »Slovanské
starožitnosti«, sledující pravěk slovanského obyvatelstva v
Cechách až do doby křesťanské, trpí použitím padělaných
památek a nedostatečným probádáním rozsáhlého
materiiliu; posvěceno jest však buditelským nadšením a
slovanskou ideou. Tímto dílem položen byl základ k č('ské
archeologii a do doby Píčovy a Niederlovy byl ,Pravěk země
české« základním dílem v tomto oboru. V dějinách umění
zkoumal Vocel pečlivě počátky výtvarnictví věku románského
(l'ypinot'ťÍní křesťanského llnlČllí 1852) a stavitelství a
miniaturního malíi'ství gotické·doby Karla IV. Většina těchto
prací a nečetné studie estetické a literární uloženy jsou v
·Musejníku« a ve Zprávách Učené společnosti.

Hlavními představitl.'li vědy historické na Mor'!l.vě v době
Palaekého byli A. Boček a A, V. Sem bera. Antonín Uoček
(1809-1847), profesor české řeči na stavovské
akademi\' Olomouci, později historiograf moravsk~' a konečně
stavovsk}' archivář v Brně, neměl nesobeckého snažení pro
věc národní ani lásky k vědecké pravdě. Nechuť k Čechúm
zavedla jej až k moravskému separatismu. Do svého jinak
záslužného díla Collo: diplo1llati("lls et epi.'ýto/al'is J!orauiac
(1836-1845 o 4 dílech, V. 1849) vsunul vlastní listinné
v}'robky domněle velikého stáří, jež měly ozářiti dávnou
minulost moravskou.

Alois Vojti-ch Sernlwra (1807-1~52), rodák
vysokom~'tsk)', byl nástupcem Bočkov}'m v Olomouci. později
profesorem české řeči a literatury na universitě vídeňské, Na
~Ioravě púsobil velmi horlivě jako národní buditel, vydával
kalendáře. činně se účastnil redakce~lora\'sk\'ch nO\'int
a \'ydával jasně psané monografie, věno\'ané ---.:. až na
monografii svého rodiště - historii moravské. Ve Vídni řídil
a účastnil se překladu říšské-ho zákoníka do češtiny. vydal
Husovu "Orthografij", podal vynikajicí práci
dialektologickou Zákhuly diťl/ektologic č(skoslot"(ll/ské (186·1).
několikrát \')'dal Dčjiny řeči a literatury črské v duchu a zpúsobu
Jungmannově. Poslední léta byla mu ztrpěena odporem
českého národa, který způsobilo jeho \'ystoupení proti

193