téml:'ř celou Evropu; tu nabyl obsáhlých vědomostí
jazykov~'ch i odborn}'ch znalostí přírodovědeck)'ch a
historick~'e:1. R. 11H2 se vrátil do Prahy, púsobil jako horlivý
publieista, pí~ící ('esky i ni:'mecky, jako pomocník censorský
a jako redaktor Musejníka. R. 1850 se stal profesorem
arclH'olog"ie na pražské universitě, kde mu r. 1862 byla
svěh'na i stolice pro dějiny české literatury.

\' mládí pěstuval uměle vykombinovanou a chladně
učeneckou poesii. pro niž byl velmi vážen. Truchlohrou Harfa
(1825). čerpanou z pohanského pravěku českého, uvedl k
nám \' Německu zdomácněné drama osudové. Z
dějepisn~'ch povídek. psaných původně německy, přeložil do
češtiny povídky Poslední Orc!Jita (z r, 1832, v »Květech« 1837,
knižně 18,13) a Hhltipi.'lec (z r. 1834. v »Květech« 1837, kn,
18-16l. Ukázal se v nich jako mistr správného i náladového
koloritu doby. Slávu Vocelovu založily tři epické knihy:

Přl'1n.llslol'('i (1838, přepracované vyd. 1862), Meč a kalich
(18·13) a Labyrint slál'Y (18'16. nově 1898l. Pr\11í dvě
knihy jsou zr~'movanou kronikou z doby Přemyslo\'Cu, z doby
lucemburské a válek husitsk)"ch. jejímž znalcem a ctitelem
\'ocel byl, podanou v duchu romantickém a ve formě
romancí, Konvenčni vlastenectví a historick)" elegismus
proniká v prvém cyklu díla. psaného místy neuměl)"m česk)''ID
veršem i slovem: vlasteneck)" liberalismus. nepostihující
ducha husitského. prosycuje díl druh)", Nejv)"znamnějším
básnick)"m dílem Vocelov~'m jest ,)Labyrint slávy«,
navazujkí látkovč částečnč na poslední motivy z ~Meče a kalicha«.
V tomto epickém pokuse o českou faustiádu promítána
jest minulost i budoucnost SIO\'anstva kolem postavy Jana
Kutenského-Gutenberga \' řadě historíck)'ch pohledu a
polomystick)"ch scén. podnícen~'ch vzorem Goethova Fausta.
odkud Vocel převzal postavu ~fefistofela·Duchamora, Na
cíle. které si v díle položil. ne\'ystačily ani básnické ani
komposiční síly \'ocelo\'y, ale zato \')"mluvně vyjádřil \lld·
čí ideie s\'é doby, To učinil leště dvěma básnick\'mi ('\'klv.
Před lJře:nem 1~J,8 a Po lJř(':1II1 /8.,8. kdež se zd~rem Ů\'ŇU
do české slo\"Csnosti umělé formy básnické ghazel, sestinu
a kancónu,

Cenné v t(>('l1to básnick)"ch skbdbách jsou detaily
charakteristické, pi'ípadná malba doby. snaha proniknout až k
jádru dl'jovému. prozrazující \'zdťlan('ho historika a
arel1eoInga, OdbllJ'né práce \' ocelo\'y t)"kají se také těchto
směrú: archeologie a historie středo\'ěkého umění v)"tvarného,

192