lIid pí Jihoslovallii. (1851), Památk.y hlaholského pí.scmnictd (1853). Důležitá je rozprava Uber den UrSpr1l1lg uml di(' [[dmat d('s Glagolitismus (1858), obsahující proti Dobrovskému správný důkaz, že hlaholice je starší cyrilice. Šafai'ík hledal také vlast jazyka staroslověnského na půdě bulhan;ko-makedonské, ale pak se rozhodl pro Kopitarovu teorii panonskou. V I. 40. zab~'val se vydatně i rozborem staročeské literatury, kde vedle rozboru rukopisn~'ch objenl proslul hlavně studiemi o žaltái'ích a pak průkopn~"1l1i pracemi o Jednotě bratrské. Po návratu do Prahy obrátil se Šafařík v~'hradně ke studiu v oboru slo\'anského národopisu a slovansk~'ch starožitností. Již r. 1828 zpracoval historickou práci polského slavisty. idl'alisujÍC'í starověk slovansk~'. Vbtl' die Abkllnft dcl' :::'[((1'('1/ nadl LOl'el/z Slll'oH'icckll. Vrcholné dílo Šafai"ikovo. ~[() l'(( I/s1J staro:it I/()sti, vyšly po dlouholet~'ch přípravú('h r. 1s37. Hlamí ph'dmčt tohoto díla tvoi'í zenubn~' topograľiá~'. dl'.iinn~· a jazyko\'~' důkaz, že Slované vedle f{l'ku, rUmanú i Germánů náleží k prae\Topsk~'m národum a snesení dokladu o tom. Tyto hojné, přesvědčivé a kriticky podané doklady sestaveny jsou do d\'ou částí: \' prvé sleduje Šafai'ík dějiny Slovanstva do vynácení říše římské r. ·176. v druhé pak do r. 988. kdy křesťanství u Slovanu ph'\'lúllá. Zároveil \'šak chtřl Šaťař'ík dokázati i pradávnou vzdt"'lanost. mra\'llÍ dokonalost a líbeznou mírumi10\'llOst star\\'h Slovanů. a to v druhé neuskutečněné části 'SIO\'ansk~Th starožitností". jež měla vylíčiti vniHní poměry národa staros!