národní rovnoprávnosti v Rakousku z r. 1849. Druhé
ob,.Iobí politického spisovatelství Palackého začíná r. 1861
('lánkem o poměru Moravanů k Čechům v nově založených

:'\árodních Jistech« a obsahuje řadu statí a projevů,
většinou řečí v panské sněmovně a na zemském sněmě českém
1 "'61 a 1863. Vrcholí největším politickým spisem
Palac;'l-ho Idea státu Rakouského (1865 původně v »Národu«),
k,le svůj politický program rozšířil. nově formuloval a
přizpúsobil »říjnovému diplomu, resp. ča~ové teorii o
historickopéJlitické individualitě zemÍ«. Zde se přibližuje státoprávnímu
programu, odsuzuje centralismus a dualismus a naléhá na
ústavu federativně autonomistickou. (»Byli jsme před
Raknuskem, budeme i po něm! c:) Třetí a Doslední perioda
politického působení a spisovatelství Palackého počíná se
r. 1865 ~ vyúsťuje již v uvědomělé a důsledné
státoprávnictví. Udobí toto obsahuje řeči na českém sněmě 1~65,
ř,-či ve »Svatoboru«, jejž založil r. 1862. řeč v>Měšťanské
bes,'dě" o vlastním životním h('slp "SvoH k svému a vždy dle
pravdy'( (1871), pro světový názor Palackého v,'znamných
X řkolik slovo nrilJOžcll.'ltví a 1Jířc a poslední veřeiná slova
při oslavě skončení Dčjin dne 23. dubna 1876. Svůj
politický odkaz nejkrásněji formuloval v doslovech k :t>Radhošti«
a ke ~ GedenkbHitter«. Částečně shrnul sám české politické
('lánky a projevy v III. sv. sborníku Radhost (1872),
německé v Gedcllkbliittcr (1874). Souborně vyšly až v prvním
dílt> ~DrobnÝch spisů Fr. Palackého,( (l~98). historickv
uspořádané a opatřené cennými úvody vydavatele Boh. RiegTa.

Osobnost Palackého jest v našem národním obrození
zjevem nejmohutnějším. Přijav od staršího pokolení
o~vícenského snahu po obnovení vlastenecké minulosti cestou
historickou a osvojiv si v osobních stycích s českou
šlechtou také pochopení pro historickou individualitu českého
království i koruny české. prohloubil svuj plán dějepisu
národního \' duchu české romantiky je:lnak ideou
jazykovou, jednak myšlenkou slovanskou. Úhelným kamenem
jeho »Dějin'< stala se národní idea, opřená filosoficky, a k
ní přistoupilo pojetí nábožensko mravní. Ale z historie
vychází i promyšlená politika pevn~'ch cílu. kterou posléze,
když dlouhá léta se jí činně účastnil. odevzdává dědicům.
Jako učenec-historik objímal Palack~' celou svou nauku;
\' dějinách česk)'ch, a to hla\'ně politick)'ch. nábožensk,'ch
a kulturních. projevil neobyčejnou sílu t\'určí i podněcující.
Byť jeho celá vloha dějepisná byla v podstatě syntetická,

187