() politickém osvícení české šlechty. R. 1848 zasáhl přímo
do veřejného ruchu politického liberálním,
austroslavistick,,'m a národně autonomním programem, po stránce
státo"rit vní nedosti prohloubeným . .Jeho politická osobnost a
\'áha se projevily slavnou odpovědí parlamentu ve
Frankťllrtč, zahajovací řečí na Slovanském sjezdu, jehož byl
předsedou, činností na říšském sněmu v Kroměříži, ale pak
i ostrou kritikou ústavy centralistické. V politickém
ústrani zůstal pak do r. ]861, kdy se opět postavil v popředí
(~eské politiky jednak jako poslanec na sněmu zemském,
jednak jako doživotní člen panské sněmovny; obeslání
říšské rady ve Vídni byl důsledným odpůrcem. S politickými
účely souvisela jeho i jeho zetě Riegra cesta přes Paříž do
~Ioskvy a Petrohradu r. 1867. V 60. a 70. letech zahrnován
byl Palacký nejrůznějšími poctami od národa, vlády,
universit, vědy slovanské i od ciziny. Z nich nejvýznamnější
byla oslava dokončení »Dějiri« dne 23. dubna 1876. Brzy po
této slavnosti, v níž byl nadšeně a důstojně oslaven
buditelský a všenárodní význam životního díla Palackého,
umírá v Praze dne 26. května 1876.

MI~dého Palackého b á s nic k á p r a x e a t e o r i e.

S por y pro s o d i c k é. Od dob svého národního
uvědomění pokoušel se Palacký i v poesii, jež byla ohlasem jeho četby
poesie klasické, starověké. renesančni i moderní. Hlavní vliv
na něho měl Klopstock, od něhož přijal náměty, oslavu Boha,
nadsmyslné lásky, přátelství a ctnosti, i básnické formy,
ódu a elegii. Jazyková stránka i pronikající myšlenka
slovanská prozrazují však souvislost domácí. První tištěnou
prací Palackého byl překlad z Ossiana (1817), ale většina
básní zůstala v rukopise a rozsáhlé básnické plány nebyly
ani uskutečněny. Mocněji však než vlastní práce básnické
působila na naše písemnictví jeho teorie básnická a
prosodická. k níž byl svou básnickou praxí přiveden. Pod
dojmem básnictví německého a starověkého a pod vlivem
současného básnictví maďarského dospěl Palacký k
přesvědčení o správnosti prosodie časoměrné v básnictví
českém. Když se prostřednictvím spolužáka Jana
BencdiktihoBlahoslava seznámil s P. J. ~afaříkem, nalezl v něm
věrného spojence ve formalistickém a klasicistickém nadšení
prosodickém. Oba přátelé. podporovaní asi Jungmannem,
rozhodli se vystoupiti veřejně na obranu časomíry proti
starším buditelům i proti Dobrovskému; tak vzniklo
proslulé anonymní dílo Počátkové českého bá8llictt'Í, obzvláště

181