ích na Slovensku a jejž po stránce jazykové přísně zacha;áva1. V pozdější době při1nul ke Kollárovi· kromě básníklJihoslovanských, jeho ideový následovník Sv. Čech, vzdáll'n)' od něho však prostředky uměleckými: chválu mu ';zdali pro jeho uvědomělé zaměření k vrcholum myšlenky I poesie í Vrchlick}' a Březina. Kollár tíhl v básnické tvorbě k tvoření vznešeného akall'mického slohu klasického, odpoutaného od prosté písně :irlové; v něm dospěl monumentality jinak vzácné v poesi"ho doby. Vlastní dohru »Slávy dceři« dal Slovanský sjezd . 1848, Takto Kollár, učitel Slovanstva. spolupracoval na ."lkém životním díle vůdčích historiků našeho obrození, ~afaříka a Palackého. Děj e p i sec tví ve službách národního obrození. V době ,'s\'Ícenské opustilo dějepisectví zásluhou Dobrovského a PelcIovou mechanické sběratelství a vypracovalo se ke kritickému pojetí dějin a zároveň se povzneslo k úkolu národně buditelskému. Obojí úkol byl dokonán v době předbřeznové Fr. Palackým a P. J. Šafaříkem, stojícími na rozhraní klasícismu a romantiky. Nad dějepisectví doby Dobrovského vynikají historickým uměním, oživujícím s romantickým pochopením minulost národní i kmenovou, ašiI'ok}'m filosofickým zřením, jež se u nich slučuje s vniterlnu zbožností. Oba stavějí svou dějepisnou činnost do služeb ubrození národního a slovanského, a to zároveň po stránce vnitřně kulturní i veřejně politické. Ani Palacký ani Šafařík nejsou dějepisci ve výlučném smyslu slova. nýbrž spojují dějepisectví i s jinými obory literárními. Oba začínají jako básníci a reformátoři poetičtí: Palacký zabočuje na čas na pole filosofie a krasovědy; Šafařík jest velikou částí své činnosti jazykozpytec; Palacký se konečně stává významn}'Il1 politikem. František Palacký (1798-18í6) !;e narodil dne 14. června 1798 v Hodslavicích u Valaš. Meziříčí z rodiny českobratrské. Ze školy svého otce, učitele, odnesl si především znalost bible a lásku k ní: základ k povšechn}'11l vědomostem získal v německém soukromém ústavě v Kunvaldě a na evangelické latinské škole v Trenčíně. R. 1812 odešel na znamenité lyceum prešpurské, kde byly vážně pěstovány filosofie a estetíka. Svěží duch školy, společenský život osvícenské společnosti a styky s ostatními Slovany rozšiřovaly obzory prešpurského studentstva, jež v této době hor 179