prospčch společné řeči slovanské, ale mají se navzájem
poznávati a sbližovati kulturní výměnou v oblasti jazyka,
literatury, vědy a umění; pro tuto osvětovou vzájemnost
vypracoval plán velmi podrobný a promyšlený, zahrnující
do sebe vysoké školství, knihovnictví, časopisectví,
naukové sjezdy, sběratelství písní atd. Slavomilsk~' kulturní
program spisu jest jeho největším kladem, kdežto nedosta tek
odvahy politické znamená jeho hlavní vadu,

Vědecké práce Kollárovy se zabývají slovanským prav~
kem, záhadnými starožitnostmi slovanskými, pátrají po
stopách vyhynulých kmenů a zapomenutých božstev; zde
klade Kollár důraz na t. zv. filosofické etymologisování,
které se v jeho rukou mční v romantickou hříčku
nadšeného snílka. Doprovázeny a doplňovány jsou oběma
cestopisy z poutí r. 1841 a r. 1844 do !talie, Cestopis obsahující
cestu do Horní /talíe a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko
(18·13) a Cestopis druhý (1845). Cestopis jest dílem
zaníceného ctitele klasického starověku, básnického milovníka
přírody, výborně zasvěceného obdivovatele děl uměleckých,
historicky vzdělaného, ale zároveň upřílišeně nadšeného
starožitníka slovanského. Z podnětů cest italských vzniklo
i hlavní archeologické a národopisné dílo Kollárova pobytu
vídeňského, Staroitalija slavjallská (1853). dovozující z
obrovského materiálu, jemuž chybí kritické a vědecké
zpracování vůbec, že většina severoitalského obyvatelstva byla
slovanského původu.

Vliv poesie Kollárovy byl mocn)" hlavně po ídeové strán·
ce a neomezil se jen na české písemnictví. Od doby
Kollárovy slučují básníci čeští a slovenští myšlenku národního
obrození s idejí slovanské vzájemnosti a víra ve velkou
budoucnost Slovanstva vyvrcholuje jejich vlasteneck)' ná·
zor životní; historická elegie nad pádem \'elk)"ch kmenů
a říší slovansk)'ch spjata jest vždy s patetick)'m steskem
nad koncem politické i osvětové samostatnosti české:
nadšení pro jazyk opanovává romanticky poesii té doby. Na
poesii českou působilo značně také Kollárovo sloučení
erotiky a vlastenectví. Jako u Kollára se často setkáváme
v českém básnictví předbřeznovém s přítěží historickou,
starožitnickou a filologickou.

Nejmohutnějším žákem Kollárov)'m byl slovensk)'
klasicista Jan Hollý, a to jak duchem sV}'ch epopejí, tak i V}'.
razem své lyriky: záhy se však přiklonil k separati3mu Ber·
nolákovu, jejž prohloubil teorií o c}Tilometodějských
tradi
178