básnictví (účastnil se sebrání Písní svět sk./Írh lid II
SlO1WIlskdlO 1) Uhřírh 11823-18271) a sám vydal Núrodllir
zpiemilky čili Písnč světsk(] Slo1)úkú v Uhrách (2 sv. 1831 a
1!-135), přece na vlastní jeho tvorbu píseň lidová vlivu
vÍlhec neměla.

Kollárovo působení publicistické a vědecké poji se těsně
k jeho činnosti básnické, jsouc prodšeno myšlenkou
slovanskou a idejí humanity. Z pešťské doby pocházejí NedNní,
sl'útcční a příležitostné káznč a řeči (1831 a U~H),
smil'u.licí přísnou morálku křesťanskou li ideálem humanity a
snášenlivosti; spojují národnost') náboženstvím a s
vYššim lidstvím a pojímají naši reformaci jako původní čin
ducha českého a slovanského v myšlenkovém a mravním
rozvoji lidstva. Mimo ohnivý protest proti maďarisaci
Slováků ozval se několika projevy i o otázce jazykové odluky
slovenské; tu, podobně jako Šafařík, od původního kolísání
postoupil na zač. 30. let až k tendenci separatistické, která
proniká i v úpravě »Slávy dcery« Zl'. 1832, aby se pak, veden
autoritou Jungmannovou, radikálně obrátil k jednotě a
obhájil ji s důrazem v »Hlasech« (1846).

Nejvýznamnějším publicistickým projevem Kollárovým
.ie;.;t jeho spis o slovanské vzájemnosti. Stará domácí
tradice slovenská s Jungmannovým a Šafaříkov~'m
slavjanofilstvím se v duchu Kollárově prohloubila studiem Herdra
a dílem i Hegla a zdůraznila politicky vlivem jenského
pan~ermanismu: na vyhranění názoru působily i styky s
Jihoslovany v Pešti. Ctyřikráte se Kollár vrátil k tomuto
tématu: r. 1822 v kázání o vlastnostech národa Hlovanského.
r. 1830 v Rozprat'č o jme/l(ích národu SlOl'UIISkého, r. 1836
ve slovensky psaném článku J>Hronky'( O literámrj
t:::ájcmIlosti mezi kmeny a /l(ířečimi slávsk.iJmi a konečnč r. 1837
\' definitivním spise německém, vydaném v Pešti, Ober
dře literarische Werhselseitigkeit zlI:i.'Khell l'cz'schicdolCn
Stiim melt wld IIflou/tlrtell der slari.'whcn N ati(J1/ (český
překlad od J. S. Tomíčka r. 1859). Vyhýbaje se všem
mezistátním otázkám politick)'m, vystupuje zde Kollár jako
přísn)' legitimista. kter)' potlačuje jak)'koliv přídech
revolučnosti sV~'ch názorů. V národnosti vidí jedin)' pravý
prostředek lidství a lidskosti: herdrovsky soudí, že nadchází
dčjinná chvíle národu slovanskému. Ten tvotí etnický a
jazyk OV)' celek rozlišen~' do čtyř dialektů, ruského.
polského. československého a srbochon·atského. Příslušníci
jednotliv)'ch ,.dialektuc: nemají se zříci své osobitosti ve

177