Jan Kollár (1793-1852) se narodil v Mošovcích na
Slovensku dne 29. července 1793 z evangelické rodiny
rychtářské. Studoval nižší střední školu v Kremnici, pak na
lyceu v Báňské Bystřici a bohosloví a filosofii v Prešpurce.
Koncem září 1817 odešel na theologická universitní studia
do Jeny a tento pobyt, který se protáhl do března 1819,
byl nejdůležitější událostí Kollárova života. Osvícenská
theologie, idealistní i přírodní filosofie a romantický
dějepis universitních profesorů a hlavně
romanticko-vlastenecký ruch studentstva jenského, které se v duchu t. zv. válek
za osvobození opájelo myšlenkou politické svobody a
všeněmecké jednoty - to vše vytvářelo Kollárův názor
sVčtový. Neméně působily na jeho mysl četné pouti po stopách
dávné minulosti vyhynulých Slovanů polabských v okolí
jenském i četba starověkých a moderních básníků; z jara
1818 seznámil se s dcerou pastorovou, Bedřiškou Vilemínou
Schmidtovou, jež se bezděky stala jeho platonickou milenkou
a velkou vzněcovatelkou jeho poesie. S těmito mocnými
dojmy opustil Kollár r. 1819 Jenu a přes Prahu, kde se
zvláště s Jungmannem důvěrně stýkal, i přes Prešpurk
odebral se do Báňské Bystřice, kde byl vysvčcen na kněze.
Nato povolán za výpomocného kněze evangelické obce
v Budapešti, kde působil později jako kazatel samostatný
až do r. 18·19, často pronásledován Němci i Maďary. Po
Ř<>5tnáctileté odluce odvedl do Pešti svou Minu jako choť;
r. 18U a 1844 vykonal vědecké cesty do Halie. R. 1849 byl
jmenován profesorem slovanských starožitností na
universitě ve Vídni, ale utonul v mlhavých vědeckých hypotésách
a neměl ani vlivu ani posluchačstva. Zde zemřel 2·1. ledna
1852 a jeho tělo bylo slavně převezeno do Prahy teprve
r.1904.

Kollárova činnost básnická sOllstřed'uje se kolem
jediného díla ~Slávy dcery«, jehož r.ostupný růst vyjadřuj€"
básnick~' V)'Voj Kollárův, Již první Kollárova sbírka Bá!mč
(1821) obsahuje vedle "nápisů". elegií a ód 86 znčlek,
opč\'Ujících po stopách Petrarcov)'ch a Dantov}'ch blouznivou
lásku básníkovu k Míně; již zde se ozý'Vají tóny nadšení
vlasteneckého a slovanského. Z tohoto sloučení erotiky
s myšlenkou slovanskou vznikla Slát>y (Irem (1824
označená jako druhé vydání), obsahující tři zpčvy, I. Sála,
II. Labe, III. Dunaj, po 50 znčlkách, s jednou znčlkou
závěrečnou a velkolep}'m Před;;pčt:em \' elegickém distichu
časoměrném. Milenka splynula s vybájenou dceH bohyně

175