v RK se vyskytujícího; V, Flajšhans osvětlil historický
zázrak hostýnský v »Jaroslavu« jako 10kaIisaci v českém
středověku nemožnou; K. Titz (1935) poukázal k
Chateaubriandovým "Mu{'cdníkům« jako slovesnému i motivickému
zdroji RK a důkazu původství Lindova, Avšak někdy dile,
tantství, jindy politické stranictví ozývají se ještě na
obranu RKZ. Od r. 1927 posílil obránce svou vědeckou autori~ou
fysiolog F'r. Mareš, netaje se. že potírá »vědecké metody
reaIismu« a zvl. T. G. Masaryka. Znalci. popírající v poslední
době pravost RKZ, postupují proti jejich autorům
smířlivěji; upozorňují na umčlecké hodnoty obou romantických
skladeb. a ti'ebaže nemohou jejich původcům přisouditi
zvláštní původnost. přece je stavějí do první řady
básnickS'ch osobností na začátku XIX, stol.

Jan Kollár a slomnská myšlt>nka v básnictví obrozenském,
Slovanské v['<lomí, které se oZ}'valo již u gramatiků XVI,
stol. a kterého dovedli využíti kněží protireformační i
půvOtkové obran jazyka čt>ského. zesílilo na konci XVIII.
a na začátku XIX. stol. náslt>dkem kulturního a
politického vývoje' evropského. Zájl'm o Slovanstvo. jmenovitě
o Rusko. vyšel z německé \'ědy a byl v Cechách horlivě přijat
zprvu historiky a filology. později i básníky, Z patriarchy
slavistiky, J, Dobrovského, kter}' zkoumá jazykově,
literámě i národopisně všechny národ~' slovanské a který
pěstuje i rusomilskou politiku. vychází básník Puchmajcr a
filolog Hanka: onen uvede naše básnictví \'e styk s poesií
slo\'anskou. zvláště polskou. tento - kromě sousta\'ně
organisovan)'ch styků se zahraničními sla\'isty - posta\'í
romantickou zálibu v lidové poesii na širok)' základ
slovansk)'. Jungmann a jeho družina slouží vědomě jazykové i
literární vzájemnosti slovanské. kterou Ant. Marek pojímá
v duchu kulturního a politického vůdco\·st\·í ruského,

R 1819 vracel se přes Prahu slovensk}' básník Jan Kollár
z významil}'ch studií na protestantsk)'ch unÍ\'e~itách v
Německu; tam se jeho slo\'anské tradice e\'angelict\'í přetvářely
vlivem německého romantického nacionalismu v mohutnou
myšlenku všeslovanství; nadosobní tento zážitek srůstal
zároveň s nejosobnějším zážitkem erotick}'m a hledal si
básnick)' \'}'raz ve slohu, pohybujícím se na rozhraní
klasické v\'mluvnosti i monumentalitv a romantické citovosti.
To vše 'bylo Jungmannovi blízké. ~ proto patriarcha přijal
Kollára rázem za svého žáka,

174