Věd e c k á š k o 1 a Jun~annova se shromažďovala
kolem časopisu Krok (1R21-1810) ; náleželi k ní vedle
Antonína M:lrka a Jungmanno\'a bratra An~onína (1775-1854),
spolutvůrce české terminologie lékařské a nadšeného
ochotníka v indologii a slovanském bájesloví, bratří Preslové,

J. E. Purkynč a V. Sedláček,

Jan Svatol)luk I~rt'Sl (1791-1849), proslulý o:lborník
botanický, profesor pH rodopisu na universitě pražské, veden
tendencí Jungmannovou o znárodnění české vědy, usiloval
o polyhistorické a encyklopedické zpracování nauk
přírodních česky. V tomto smyslu vydával vědecky významná
a národně památná díla z oboru rostlinopisu, živočichopisu,
nerostopisu, chemie a technologie, k nimž někdy kreslil
sám pěkné obrazy,

Jan Ev, Purk)'ně (1787-1869) narodil se v Libochovicích,
oddal se studiu fysiologie, jejímž profesorem se stal
nejprve ve Vratislavi, později v Praze. Zemřel obtížen věkem
i vědeck\'mi hodnostmi v Praze. V drobných studiích
vědeck)'ch . jest geniálním zakladatelem fysiologie pokusné,
Přim kl se k snahám Jungmannov)'m o znárodnění české
vědy. účastnil se založení ('asopi~u ,'Krok«. do něhož přispíval,
a ve stáří stál i při založení "Časopisu česk)'Ch lékaru«, Jsa
znalcem poesie světové a především ctitelem básnictd
klasického (Goethe byl jeho osobním pi'ítelem), zab)'val se
hojně překladatelstdm . .přeložil lyriku Schillerovu a
pracoval o pi'ekladu Tassova OSl'olw::;ct!{ho JCnlsaléma,
Rovněž se zasloužil o české písemnictví hojn)'mi referáty o
nov)'ch v)'znamn)'ch spisech česk)'ch v časopisech cizích.
Purkyně byl duch hluboce filosoficky založen)', jenž v duchu
romantického "l'ku hloubalo záhadách bytí a poznání
smě
rem filosofie pHrodní. .

\"ojt('('h Sedláčt>k (1785-1836>' profesor matrmatiky, ve·
dle odborné práce v oboru matematiky a fysiky. kde
vytvoi'il české názvosloví fysické. psal oslamé básně a prózu,
prodšenou plzeňsk~'m vlastenect,·ím.

lIankova drujlna a l)()dHhy rukol)isné. K vánocům r 1 g14
vrátil se z Vídně do Prahy třiad,·acetilet)· žák Dobro"ského
Václav Hanka. Vii,' Kopitarúv, mladi'í romantiky německé
a Vuka Karadžiče pi'ivedl jej k lidovému básnictví. které
první u nás doporoučel sbírati a napodobiti, pod jejich
vlivem si zamiloval umělé ohlasy domněle starobY!)'ch
skladeb, jaké se již v XVIII. stol. vynořovaly hlamě v
An
166