obnovoval zapomenuté výrazy archaické, vybíral výrazy
hotové z příbuzných řečí slovansk)'ch, hlavně z polštiny
a ruštiny, a sám tvořil slova nová. Většina slov jím uve·
dl'Il)'ch se v básnické řeči české ujala přes odpor starších
učenců. i samého Dobrovského. Prozaický nevydaný
převod staroruské památky Slovo o plukl! Igorové byl pořízen
s hlediska romantismu. s něhož se český učený překladatel
dívá na dílo jako na výtvor jednoho »z básnických věštců
slovanských«.

Jungmannova pojednání publicistick:í, která vycházela
\' »Hlasateli českém«. v »Prvotinách pěkných umění«. v
»Kroku« a »Časopisu českého musea«. vztahovala se hlavně k
propag-aci vlastenecké. Mezi nimi vyniká především "dvojí
rozmlouvání« O jazyku českém (v Hlasateli 1806), v němž jest
obsažen téměř celý národně-buditelský program
Jungmannuv a jeho školy. silně herderovsky zabarvený, Národnost
chápe jako zvláštní projev humanity a její podstatu hledá
v jazyce. hlásá nutnost národního obrození, opíraje se
i o duvody politické a o vědomí slovanské. Zde je základ
pozdějšího Jungmannova panslavismu. který blouzní o
všeslovanské řeči a politicky kolísá mezi austroslavismem a
rusofilstvím, Podkladem veškeré publicistické i vědecké
činnosti Jungmannovy jsou snahy jazykové. V protikladu
k Dobrovskému usiloval Jung-mann o vědu znárodněnou
\' nejširším rozsahu. psanou česky, O uskutečnění tohoto
programu pracoval jako vědecký organisátor i jako
samostatný pracovník.

Ve třech velkých dílech, jež v tomto oboru vydal,
setkával se Jungmann opětovně s pracovními obory, s mate·
riálem. s metodami a názory Dobrovského. a to větším
dílem nesouhlasně, ba polemicky, Neměl přísného,
neústupného smyslu pro pravdu včdt:ckou, jímž Dobrovský
vynikal: nevládl břitkým, jasným kriticismem
Dobrovského. ani jeho objektivním věcn)'m klidem při podávání a
v~'kladu látky: vynikal nad něj "šak romantickým
pochopením dějin a '')'voje vubec. vybran~'m porozuměním pro
poesii a umění. nadšením národnostním i vřelostí výkladu.
Tak jeho díla. kromě "Slovníku«. mají větší hodnotu národní
a buditelskou než vědeckou a J)úsobila mocněji na básníky
a vlastence než na odborné učence,

Slorcs/lost a/leb Zbírka příkladú s knítk.lim l)(jjcdmíllím

o slohu (1820. úplně přepracovaná 1845 a 1846) vznikla
vlastně z podnětu příležitostného. když r, 1817 povolila

161