rou literární, jemným smyslt'm pro soudobé potřeby
slovesné a dokonalostí formální než původností myšlenek a
básnickým nadáním. Prvotiny Jung"mannovy, které
vycházely již v Puchma.ierových almanaších (první
anakreontické verše jsou z r. 1795; pokus o českou znělku Tčžké
l'ylm(lIí a L(f(l1,í mravcnci) mají rysy příznačné pro
Jung"mannovo veršování: neobyčejnou schopnost pracovati za
vlivu cizí poesie a podlehnouti mu až k napodobení a
lehkost v zacházení s umělými formami. Básnil anakreontické
milostné hříčky, veřejné a památné události oslavoval
ódami složitých rýmů, pokoušel se o vlasteneckou romanci
(Oldřich a. Božcna) a historickou báseň epickou (Zllzamw).
Napodoboval cizí metra a proti zásadám Dobrovského
veršoval časomírou, kterou hájil pomocí sV)'ch mladších
přátel i teoreticky,

To vše opravňovalo, ano určovalo Jungmanna k tomu,
aby se stal znamenitým překladatelem. Na rozdíl od
básnění původního řídila se jeho činnost překladatelská podle
určitého, důmyslného plánu: vybíral si vždy taková díla,
jež by písemnictví českému mohla dáti nové podněty a
otevříti nové obzory. Pro drobnější překlady volil ukázky
z antiky (Horatius. řecká antologie); ze starší poesie
anglické přeložil Goldsmithova Poustemíka. Grayovu
Eleg"ina hrobkách vesk)'ch, z Popa na pi'. Lazebnici a ódu
Mesiáš; z moderního básnictví německého Biirg"erovu Lenoru,
z Goetha Mignon (Píseň milostničkyl. Carodějnického
učedlníka, Zpěv duchů nad vodami a později Umrlčí tanec.
z Schillera Radost. Rukavičku a Píseň o zvonu. ukázky
z Klopstocka a Herdera; i z básnictví ruského přeložil
ukázku (Poslání Karamzina K. I. Vrcholem
překladatelského umění Jungmannova jsou převody tří rozsáhl)'ch a
slavn)"ch děl světové poesie: r. 1805 vydal
Chateaubriando\'lAtalll ancl) lásku drou dil'odlll na pouliti ve "zletné próze.
místy až rytmické: r. 1811 překlad Miltonova Zfrar'nlého
níjc v šestistop)'ch přízvučn~Th trochejích: r. 18-n přinesly
Drobné spisy přebásnění Goethova Hcřmana a Dm-otl'
v časoměrn)'ch hexametrech. Překlady samy i jejich ll\'ody
svědčí o jemném vkusu. širokém rozhledu a neobyčejnp
schopnosti proniknouti do podstaty dl'l tak odlišn~·ch. ale
i o důraze na sprá"nost a věrnost jazykovou. které
převyšují hutnost v)'·razu. melodii a barvitost slohu. Vliv těchto
ph'kladů byl také především formální. neboť
Jungmanv nich vytvořil novou básnickou mluvu českou, pro kterou

160