vech básnických a estetických, ale i ve svém životním díle
lIt:cneckém. Casově sem řadíme i družinu Hankovu s jejími
,;taročeskými padělky při veškerém romantickém ovzduší
jejich, Čelakovský, zjev typicky přechodní, se sem staví
a,;i polovicí svého díla. I český klasicismus má své pozdní
,'pigony, mezi nimiž jungmannovec Karel Vinařický jest
!l ej výraznější.

Časové předpoklady a slovesné podmínky pro český
kla.~icismus literární obsaženy jsou dílem v nové recepci
řeckolatinské kultury v XVIII. stol. u nás, dílem v
Puchmajerově škole básnické. Vzdělanci druhé poloviny XVIII. stol.,
\'yzbrojení studiem vědy klasicko-fiIologické, přiklánějí se
k ~tudiu antiky, zdůrazňujíce myslitelské a řečnické prvky
jeji latinské složky. Horatius hoví jim jasnou a praktickou
rozumovostí, Cicero eklektickým stoicismem a ideálem
khi.sické humanity.

Spisovatelé školy Puchmajerovy. kteří prostřednictvím
~;\'5'ch rokokových vzorů proni kali k autorům
staroklasick~'m, mohli se opříti o překladatelskou tradici, která sahala
až ke Komenskému a k Rosovi. Před rokem 1815 i po něm
znali naši klasicisté, vychovaní na spisech a zásadách
Ciceronových. hlavně Homéra. jehož II1iadu se pokoušeli
několikrát přeložiti přízvučně i časoměrně, a Vergilia, z
něhož vedle Aeneidy překládají i Zpěvy pastýřské, Horatiovy
údy a epištoly i jeho poetiku, která jim namnoze určovala
dráhu, řecké a latinské selanky. elegie Ovidiovy a
epigramy Martialovy. Zato znalost řecké tragedie a filosofie byla
nepatrná; výběr i vkus byl určován namnoze studiemi
gymnasijními. kam směr novohumanistický pronikal
pomalu.

Vlastní literární klasicismus český se opíral včtšinou

o německé vzory, mezi nimiž Goethe a Herder byli vzory
největšími. Především Herder byl našim buditelům drahý;
přejímali jeho pojetí lidové poesie, v jeho duchu formovali
humanitu. která spolu s klasičností a národností zname·
nala jádro klasicismu, a jím posilo\'ali i s\'ou důvěru v
budoucnost Slovanstva. Přes tento něme<:k~l vliv jsou
rozdíly českého klasicismu od německého patrny.

V h u ol a nit ě českého klasicismu pozorujeme rys
pozemskosti a nedostatek živlu transcendentního a tím se liší od
humanity českobratrské. a to i tehdy. když klasicisté
evangeličtí. jako Kollár, Palack5' a Šafařík. do ní odstín
nábožensk}' vnášejí. U všech v humanitě převažoval prvek

157