Kulturní styk s cizinou byl téměř znemoznen a Vídeň
nemohla v té době poskytovati valných podnětů. Jedině
z německých universit, kde studovali mladí evangelíci,
přicházel k nám duch klasické a romantické filosofie, vědy a
poesie, jež byly v Čechách rozvíjeny a přizpůsobovány
domácím pomčrúm. Pro národní hnutí významný byl rozmach
Ruska za vlády ki'esťanského snílka Alexandra 1., který
posiloval naděje politické i povědomí slovanské. Již
Dobrovský prožil tento obrat od austroslavismu k rusofilství
a Jungmann, Marek, Hanka a Čelakovský jej v tom
následovali. Po myšlenkové stránce působil zápas velké
náboženské a filosofické osobnosti Bolzanovy s oficiálním
církevnictvím nejen ve prospěch cítění náboženského a
mravního, ale i jako příklad charakterní odvahy postaviti se
proti vei'ejné moci.

Celá povaha doby Františka 1. nutila vzdělance, aby žili
v odloučenosti od veřejnosti. Tam, v knihovnách a sou
krom)'ch pracovnách, oddávali se idealismu filosofick)'ch
koncepcÍ, křísili obrazy národní minulosti. krášlíce její rysy.
Tam bylo také místo pro ústřední myšlenkovou stavbu té
doby. pro klasicismus. smihljící staré ideály humanistické
s nov\'mi názorv moderních kultur národních.

K I ~ s i c i s m- u s v e v rop s k Ý chl i t e r a tur ách,
Klasici.~mem nazýváme myšlenkový a !:lo\'esn)' směr v
písemnictví západní i východ:1Í Evropy. k~er)' národní literatury
mínil obroditi. povznésti a uzákoniti v duchu id~ového a
uměleckého odkazu vzdělaností staroklasické, Humanismus
přf'konal odumírající tradice středověké a upozornil na klasické
spisovatele latinské a řecké jako na vzory pro tvoření
slovesné, Za renesance vniká do umělé literatury evropské duch
národní, který zůstává stále smíšen s ideály antick)'mi. Na
francouzské půdě vzniká z této požehnané \')'měny prvků
ant:ck\'Ch a moderně národních za přízniv\'Ch podmínt'k
doby Ludvíka XIV, literatura klasická, Mistro\'ské
V)'tvory autorů, jako byl Racine. Lafontaine, Moliere mezi
Msuíky. Pascal. Bossuet. Boileau mezi mysliteli. podnátily
původní přesvědčení. že se novodobá t\'orba nemůže měřiti
se starověkou slovesností. Zápas mezi Staromilci a
Novoťáři (Querelle des Anciens et des ~Iodernes) přinesl jistotu.
že moderní písemnictví má schopnost dosáhnout klasické
dokonalosti, a záro\'eií přesvědčenÍ, že jádrem klasicismu
není napodobení star)'ch literatur, n~'brž úsilí o klasičnost
národní.

154