potčhu (1797 ve verších), Kritický výklad pomatených
hských gramatik (1806) a Harmonie a dobrozvučnost
jazyka českého (1806), zůstaly v rukopise. Původní jeho
poesie, psaná špatně chápanou časomírou, jest pod silným
vii\'em Klopstocka, jehož Mcsiú.še prozaicky přeložil, ale
nevydal. Jakýsi výbor z jeho veršů a »Divného oučinku« vydal
K. 1. Thám jako Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli
( 1805).

Klasícismus.
(1815-1830. )

Povaha doby.

Po r. 1815, po pádu Napoleonově, nastává reakce proti
politickým zásadám doby předchozí v duchu nového
absolutismu. V Rakousku ztělesňuje tyto nové principy politické
a vládní František I. a jeho kancléř Metternich. Oba
odmitali jakékoliv ústavní požadavky i nároky národní a
potlačovali každé svobodomyslné, novodobé hnutí. Těžkopádná
byrokracie, systém censurní a nově zHzené mini:,tprstvo
policejní byly velkou překážkou nejen kulturním stykům
s cizinou, nýbrž brzdily i rozvinutí myšlenkového a
literárního ruchu vnitřního, který se počal v době osvícenství
slibně rozvíjet. Dozor nad školami obecnými a středními
byl svěřen opět kněžím, ale i mezi nimi bylo přísně
postupováno proti svobodomyslnějším směriJm.

Osvětové snahy osvícenství však pokračovaly přece
zásluhou šlechty a učenců. kteří vyrustali ze selské a
měšťanské třídy a vnášeli do obrodného hnutí stále více prvků
nacionálních. Šlechta se stala mecenášem učenců, umělců
a spisovatelu, zakládala akariemie. umělecké ústavy,
musea. podporovala a sama se zúčastnila silného ruchu
průmyslového. Vlastním nositelem vzdělanosti zústávala
inteligence, přicházející zdola a rychle se přizpůsobující mravem
i vkusem třídám urozen}·m. TakÉ' literatura byla výrazem
činnosti kněží, profesorů a zvl. učitelů. jeiichž počet značně
\'Zrostl rozmnožením g'ymnasií a doplněním šestitřídního
studia d\'ěma roky filosofick}'Ch kursů. Velik\' úspěch
české věci viděli vlastenci v tom. že r. 1816 a 1818 bylo
povoleno vyučovati na středních školách několik hodin češtině
a že čěština vůbec byla prohlášena za potřebnou pro kněze
a úředníka v Cechách.

153