hrdinské a 1829 změněno jako epos romantickohrdinské)
a v Doktoru Faustovi (1844). Bez ohlasu zůstaly osudová
truchlohra Jaromír (lR35), proti Grillparzerovi namířená
tragedie Král Otakar ll. (v rukopise) a fraška Námluvy
v Kol()({(~ji (1839), Významně zasáhl do prosodických
sporů, zvířených )'Počátky«, teoretickou úvahou Zlomky o
českém blÍsnirtl)í, zl'llÍMč pak o Prosodyi (1810).

Krajan Hněvkovského, Vojtť-ch N",jedlý (1772-1844),
děkan v rodném Zebráce, obrátil se od hravé lyriky k široce
založeným skladbám epickým, napodobujícím jednak
vlašské renesanční epiky, jednak Klopstocka, v jehož vleku
stojí též dva svazky Básní (1833). Pět rozměrných eposů
s náměty náboženskými (Poslední soud, 1804) nebo
historick)'mi (Phm.llsl Otakar v PrusÍl'h, 1833), naplněn)'ch
mrt\·ou rétorikou a papírovým hrdinstvím, vyšlo
opOžděnč a zapadlo bez povšimnutí. Proti "Počátkům« namířil
polemicko-alegorickou báseň BohlJně, jež však za jeho života
nevyšla,

K přispěvatelům Puchmajerov~'ch almanachů. do nichž
přispěl i Jungmann, druží se vedle pracovníků
bezv)'znamn)'ch i hranický ranhojič a polyhis~or JOSť'f R •• řrnan A~pit
Gallaš (1756-1840), jehož Muza moravská, vyd. 1813 a
1825 Tomášem Fryčajem, zajímá vložen}'111i ukázkami poesie
prostonú~odl1i: dobru<'~ký kUPl'C František Vladislav Rek
(1769-1847), dávající svým didaktickým a satirickým
veršům formu antikvující: hradeck)' rodák a sedleck~' farář
JOSť'f Miloslav Raut •• nkranc (1776-1817), významnější spisy
vychovatelskými a kazatelsk}'mi než hravou anakreontikou:
a brněnský piarista a profesor František Dominik Kynský
(1777-1848), horlivý překladatel klasiků a lžik.lasiků
antických, francouzských, německ}'ch a polských. Stranou stojí

Václav Stach (1754-1831), profesor gen. ~emináře v
Hradisku u Olomouce, později theologické fakulty v Olomouci,
osobní i literární nepřítel Dobrovského, Byl typick)'m
.losefinistou a osvícencem, posměšn~'m odpůrcem
protireformace a moci církevní. theologem racionalistického směru,
Přesto vydal N ábožné pí.~lIČ pro katolického mčšfalJa a
scdláka (1791), jež s Fryčajov~'mi "Písněmi duchomími>:
(1788) jsou hlavním dílem katolické hymnologie v
osvícenském věku i duchu. Odpor proti DobrO\'skému zapletl
jej do polemick)'ch spisů veršovan}"ch nebo verši
prokládaných, namířen)'ch především proti Dobrovského
teoripřízvučné prosodie: skoro všechny, na př, Dit'1lý ollčillek

152