provodem dějin literárních. I v oborech, které pěstoval
jenom mimochodem, jako v národopise a starožitnictví, byl
vždy podnětným iniciátorem. Pracovní metoda Dobrovské·
ho byla vedena přísnou kritikou rozumovou, svádějící
leckdy k hyperkriticismu, a nelítostnou analysou faktů, s níž
podroboval soustavné revisi všechno dosavadní včdecké
zkoumání. Na rozdíl od obrozenských nadšenců považoval
české dějiny a český jazyk jen za zajímavý předmět
studia, nedůvěřuje v jejich živý vývoj. Ale přece i jej uchvátil
obrozenský proud, takže se zájmem sledoval české a
slovanské obrození a v někter~'ch okamžicích svého stáří se
pokoušel psát i česky. V těch~o proje\'cch pak pronikalo
romantické nadšení české a slovanské. K mladším sv\'m
vrstevníkům, kteří namnoze vycházeli z jeho vědeck~ho
programu, stavěl se často odmítavě. ponl-vél'Jž nesouhlasil
s jejich zkrašlováním české historie a s jejich nekritičností
ve vědeckých otázkách.

K slovanské filologii dospčl, jako žák Durychúv, studiem
biblických textů, jemuž věnoval svůj první \'{'decký spis
Pragischc Fragmente hcbriiisdtcr [[all([sr'/I1'i//CIl (1777)
a vědecké proslulosti si dobyl kritick)'m v~'kladem evan·
gelia sv. Marka Fragmentllnl cnmgclii s . .llard ni/go
autographi (1778). Ceskému a slovanskému jazykozpytu
věnoval kromě četn~rch studií tři rozsáhlá díla. V AWJfiihrlichc.'t
Lehrgebiiude dcr buhmischcll Sprachc (1809 a 1819)
podal obšírný obraz českého jazvka hlavně po stránce
kmenoslovné a tvaroslovné, přihlížeje stejně k jazykovým fá·
zím historickým jako k současné řeči mluvené a k nářečím,
Kdežto z tvarosloví platí některé poznatky Dobrovského
dodnes, na př. rozdělení sloves do 6 tříd, v)'sledky jeho
studia hláskoslovného brzy zastaraly pro nedostatek
materiálu, s nímž pracovaly. /Ilstitutioms lillgllae s/adf'(lc dia·
lecti t:eteris (1822) daly základ ke studiu
staroslověnštiny. Zde bylo hláskosloví sice probráno šíře, ale poně\'adž Do·
brovský neznal památky, jež poučovaly o nosovkách a polo·
hláskách, byly výsledky jeho práce brzy opraveny. Mylně
považoval stále kyrilici za starší písrro než hlaholské. a tak
i zde jej V)'voj předešel. Z řady studií jazykozpytn\'ch za·
chovávají si dodnes platnost ty, které ~tan()\'Í rozdělení a
sousta\'u jazyku slovansk~·ch. Z nich nejdůležitější jsou
studie kmenoslovné Abhalldlllng ii1Jír T'rSiJ1'101g 1I1/([ Bil·
dUllg der sladschcll illsbes(Hldere der b;jhmi.w'/l('1l -"prrlf'he
(1790) a Bildsamkcit der šlaui.'whell Sprachc 11799). sro\'·

}39