r~'m hodnotám požaduje osvícenská v{,da všude přpsnóu kritiku pramenů, všeobecný rozhled a ch.kladné srovnúvúní. Z ovzduší těchto názorů vyrůstá české dějepiseetví XVIII. stol. Názorově v něm můžeme rozeznávati dvě skupiny. První na vazuje na tradice balbínovské a ehce poznáním a v)'kladem české minulosti vésti k národnímu uv{,dom{'ní II obrození: jejími představiteli jsou Dobner a Voigt. Duryeh a Proeházka. Druhá skupina, kterou nejtypic~těji představuje Dobrovský, je vedena úsilím po (~isté v{'deeké pravd{', z něhož je vyloučena jakákoliv tpnrienee buditelská. Díla všech t{'chto historiku nálcžejí do oboru d{'jPpisné kritiky a pomocných věd, hlavně literárního dějepisu, bibliografie, knihovnietví, topografie, numismatiky. genealogie a archeologie a jsou psána latinsky, německy nebo v~'jimečně - za účelem popularisačním - česky. Na rozhraní historiografie protireforma(~ní a v{·dy osvícenské stojí lUa~d()ald Zit>~I'lhaul'r 0689-1750>. Bonaventura .Josef Pittt'r (líOS-176'1) chystan)'m dilpm Sf'fij.iOTCS r('rum BolumŽl'arllTII cl Morrtricantlll a jesuita •.••..• mt. Pubička 0722-1807) svou málo puvodní jer.ienáctis\·azkovou Chronologisrhc Gcschi('hte Biihlll('II.'J (1771--1801, sahajíeí k r. ]618). Nejskvělejším předst,n'itelE-m ř,pského osvícenského dějezpytu byl Gt>lasius Hohnl'r