(legcnsfand (1773); Františka Martina Pelcla Předmluva
k las'kal'(~mu Nrncíři při vydání »Příhod« Václava
Vratislava z Mitrovic (1777) ; Moravana Jana Aloise Hankeho
EmpfdlllOlfl dcr biihmisdlcll Sprache und Literatur (1783);
Karla Hynka Tháma Olmllla jazyka čcsldho proti
zlobi1'.lÍm jello Iltrllahlm (1783): Slováka Jana Hrdličky stať
l':::ndnlOst řd'i {'esk(~ neb vllbec slOlxnské (785) v
báňskobvsti'iek\'eh "StarÝch novinách« a Jana Rulíka Sláva a
1'.lÍ')()~·lIost j;I::".llka čcsÚho (1792): k nim se pojí opožrlěná
obrana f<'rantiška Jana Tomsy Von den VOi':::iigen der
čeellisdu'lI F.pracllc (1812).

Obrození národní čelilo nejen navenek germanisaci,
nýbrž i vnitřně úpadku českého jazyka. České knihy z konce
XVII. sto\. byly psány ubohou češtinou jak mluvnicky,
tak slohově. V XVIII. sto\. se stav ještě zhoršoval
nedostatkem literární souvislosti, ztrátou styku s řečí lidovou,
nedostatkem dobrých děl starých, chybností mluvnic a
nedostatkem slovníků. Když k nám z ciziny proniklo
nezřízené novotai'ení a bru5ičství. zavádějící nově vymyšlené a
\'yumt:'lkované stvúry tvaroslovné, založené na úplném ne·
pochopení jazyka, nastala přímo jazyková anarchie.
Nejv~'sti'edněji si v tomto novotaření počínal učitel
novoměstské akademie vojenské Jan Vitcln\' Pohl (1740-1790) v
dílech Grammatica lingllae bohemicae oder die biihmisrhc
Spracll'kulIst (1756) a Prat'opisnost řeči čcchské, ředlně
:::alož('illí. též i dMw:::mi obránčná (1786), a vídeňsk)'
piari;.ta lUaxmilian Šimt'k v llandbuch fiir cinen Lehrer der
biillmischen Literatur (1785),

Vedle vědeck\'ch teorií Dobrovského čelí těmto snahám
nová pra..w literární. puvodní i překladová a v nemalé míře
i vydávání star\'Ch památek. Zvlášť oblíbeno b\'lo
písemnictví doby Veleslavínovy: jeho jazyk i sloh byly
pokládány za vzor a v jeho duchu byl i revidován překlad bible.
Dobrovsk)' učinil v~'znamn~' krok kupředu i po stránce
pravopisné: místo nedúsledného a těžkopádného pra"opisu
bratrského za"edl pi'es odpor četn~'ch spisovatelů pravopi.,;
analogi('k~·.

O s víc (' n s k Ý n á z o r s,· ě t o v~, doby Josefo,·y.
S"ětový ná7.0r konee xvm. stol.. jemuž dal u nás zřet~ln\' ,-(-raz
Josef II .. nazý\'áme osvícenstvím. V XYlII. sto\. ::e v západní
Evropě dokončuje odkaz r<'nesance: která osvobodila člo,·ěka
od sti'edověkého názoru nadsmvslného a od ži,·ota
asketického. Cílem nestává se však hármonick)' člo"ěk renesance,

130