než byl vítězstvím národních snah českých rozhodnut proti
ní. Se zásadami národně historickými sloučeny modernf
demokratické ideje a k starobylé koruně svatováclavské
pi'ibylo Slovensko, které poskytlo za národního obrození
tolik vynikajících sil a kde přes jazykovou odluku let 40.
trvala v nejlepšich mysli ch i nadále jednota
československá. Takto došlo národní obrození poiiticky svého dovršení
dlwm 2H. i'íjna 1918, kdy národ vnitřně obrozený a
politicky osvobozený pi'evzal řízení svých osudů ve vlastním
stútl" jsa si dobře vědom, zač vděčí myšlenkové i mravní
práci sv~rch buditelů.

T l' o I' i e o n á I' o dní m o b I' o z e n í. Generace
buditelská sama, opírajíc se dílem o názory Palackého, dílem o
Jungmannovy, zastávala mínění, Žl' jádrem cdého obrodného
procesu byl prvek národní. že hnutí vyrostlo z domácích.
autonomních kořenů jako citová a jazyková reakce proti
germanisací cl'ntralistického Rakouska: že evropské vlivy. ať
osvícenství. ať francouzská revoluce či nacionalismus napolconskvch
\'álek byly složkami podružn~·mi. Názor formulovaný
Palack~'m zdomácněl jak u dějepisců obrozenského hnutí, tak
i II literilrních historiků a ovládal do konce 80. let obecné
mínl"ní. Ve zhrubělé formě populární prohlašoval národní
"vzki-íšení« za dokonal}' zázrak a vycházel ze
zjednodušujícího pojdL jako by koncem X\ ll. a v XVllI. stoi. národní
tradice zvl. v literatuře byla úplně přen·ána.

Vědec k}' positivismus literárních dějepiscu školy
Gebauerovy, zastupo\'an~' zvláště Jar. Vlčkem a Janem
Jakubcem a posíl('n~' monografií Murkovou, vyvracel názor
o tradici úplně ph~rvané a popíral mínění o vůdčí síle ná.
rodnostní reakce protijosefinské. Proto místo o Hzki-íšení<
mluvil vždy jen o obrození. jež pokládal za součást i
dúsledek obecného znovuzrození evropského za účinného
spolupúsobení společenského a hospodái'ského uvolnění lidu:
probuzení nacionalismu shledával teprn> v národě.
zbaveném okovu zevních. Západní \·lh·". zvláště německé
přeceIioval: národní hnutí pokládal za pouh~' pruvodní zjev
emancipace myšlenkové: pro domácí tradici měl málo
smyslu. Kdežto Slovinec Murko soudy o púsobení vlh-u
německ}'ch zesílil, Rus Francev a Polák Szyjkowski doplnili a
záro\'(~Ii omezili v~'klady česk~'ch positivistu prúkazn~'m
\'~'kladem o \'li\'u slovanském, ruském a polsk('m a zpusobili.
že národní obrozl'ní české bylo vyšeti'o\'áno ve spojitosti
s obrodn)"m hnutím slovansk~·m.

124