Literatura národního obrození.
(Od r. 1774 do r. 1859.)

Národním obrozením českým rozumíme velké dějinné
hnutí v poslC'dní čtvrtině stol. XVIII. a hlavně v celém
vl'ku XIX., kkré v oblasti nejprve jazykové, brzy však
takl~ litenírní, ale nato i ve filosofii a umění a nejpozději
v politieC' a ruchu hospodářském zasahuje postupně
všechny vrst\·y národa. Jako výraz mravních a kulturních sil
domúeích a namnoze i jako pokračování v pobělohorsk~'ch
tradicích vlasteneckých obrací se nejprve obranně proti
centralismu a germanisaci absolutistické vlády vídeňské a
spol{'há na státoprávně uvědomělou šlechtu a zachovalý
lid. Ohniskem hnutí se stala Praha, stojící v antagonismu
proti Vídni, a do služeb politického obrození postavila s\'é
ml"šťanstvo, za nímž následovala buržoasie venkovská,
phpravl'ná uvědomělým kněžstvem a učitelstvem.

\'('dl(' těchto vnitřních složek bylo však potřebí i
popudu a podmínek vnějších, Významnější než emancipační.
hospodái'ské a osvětové reformy vedené osvícensk~'m ab,
solutismem vládním a spojené s nebezpečnou germanisací.
byly cizí vlivy, přicházející ze severu a ze západu do Cech,
za ostatní Evropou značně opožděn}'ch. Tyto vlivy, jejichž
pusobením se národní obrození české přiřadilo k
společenské a myšlenkové emancipaci evropského lidstva v XVIII,
a XIX. stol., daly českému duchovnímu životu nové
myšlenkové prvky, uzpůsobily jej k nov~'m formám uměleck~'m
i \'l'deck~'m a vyzbrojily jej i pro nové védomí
samostatnosti národní. Patero skupin idejí vnikalo do obrozujících se
Čech ze světa germánsko-románského a částečně i
slovanského. O s víc e n s tví. překonávající navždy
protireformační katolictví. učilo vědecké kritice. Fr a n c o u z s k á
r t' vol UCl' \'Ilutila našim buditt'llim novou ideologii
politickou s myšlenkou lidových práva národního sebeurčení. aniž
by si toho byli buditelé sami vědomi. Vědomě o::h-ozovali naši
buditelé etickou zásadu humanitv a heslo národnosti buď z
reformačního odkazu domácí miriulosti, ntbo \'čtším právem
z odkazu antického a z moderních. zvláště německ"ch k I a·
s i c k,· c h myslitelů a básníků X\,n. a začátku XIx. stol.
S nimi se shodovali i v etickém požada\'ku klasičnosti rázu
novohumanistického. \' goetho\'ském programu literatury
světové a v schleglovském rozhledu po vrcholech literatury

122