Nová doba literatury česbé.

(Od r. 177·1 do dndika, 0(1 úsvitu národního obrození na
sklonku XVllI. stol. až do našich dmt)

Novou dobu písemnictví l'eského datují buditelští
literúmí dt'\kpisci od r. 171'1, kdy se vyvrcholují germanisační
snahy vlúdní a kdy se proti nim zároveň zvedá odpor
veden~' zprvu vrstvou vzdělanců. S obrozením myšlenkov~'m
oZ~'vá se i obrození národně jazykové. které se snaží
smíi'iti s ideov~'m hnutím evropským ty hodnoty. které zdědilo
z období pi'edbělohorského. Tento složit}' proces
vyrovnáváni tradice domácí s orientací evropskou doprovází
českou vzdělanost až do našich dmi. Národně kulturní a
slovesn~' v~'voj tvoH tak jednolitou celish'ost, na níž mnoho
nl'změní ani velké události politické. ani změny
státoprávní a státní formy, kter~'mi česk~' národ prošel za
posledních sto let.

S literaturou období pobělohorského sou\'isí písemnictví
nové doby tradicí jazykovou již proto. že - až na změny
Vf' slomíku - neprodělala čeština v X\·III. a XIX. století
podstatn~'ch zml'n. Učen~' jazyk spisom~' mohl se až do
konce X\·III. stol. Hditi češtinou ještě starší, mluvou XY!.
a XYII. stol.. zacho\'ávanou v bibli Kralické, u Veleslavína
a u Komenského. Teprve když v~'razo\'é prostředky této
mluvy nedostačovaly pokrokúm myšlení. zahájili zastánci
1\národní vědy,~ úsilí o její obohacení a oS\'ěžení v duchu
romantickém. Vedle pn'kú čerpan~'ch z jin~'ch slovansk~'ch
i'ečí studovali a napodobovali jazyk lidov~·. hovorov~' nebo
zachovávan~' v prostonárodní slowsnosti: to mělo nemal';'
v~'znam z\'láště pro vytvoření mluvy básnické.

Myšlenkov~'ch pojítek s obdobím pi'edcházejícím jest
mnohem méně. Osvícenství mohlo na\'ázati částečně jen
na humanitu. jak ji vyslovO\'ali staroklasicky školení
humanisté nebo evangelíci. ucho\'á\'ající dědictví Jednoty.
K zásadám protireformace postavilo se odmíta\'ě, ale od

120