zi'ete1e k její povaze hudební. Dávný spor, zda jest pi'tvodní
text ('i nápl~v, i'dí dnešní vl'da tak, že rozeznává dva typy
lidov)'ch písní: vokální a instrumentální. Vokální typ,
zastollpt'n)' hla mó na Moravě a v písní slovenské, vyC'hází
z tt'xtu a k n('mll vytvúi'í nápěv, V Čechách pře'.lárlá typ
instrullll'ntúlnÍ, vznikl)' pod vlivem nástrojové hudby
barokní a klasické, a tll pi'evažuje složka nápěvová, Texty
lidov)'ch písni .iSOll skládány v čtyřveršov)'ch slokách
trochl.lsk)'C'h a daktylsk)'ch s rS'mem sdružen)'m,
střída\')'Ill nt'bo pi'l'r~'\'anS'm, ktcrS' se vydatně nahrazuje
asonand, Schematické vazby, pevné formule a epiteta se
opakují; dialog' se sti'ídá s monologem: dramatický spád a
l'pig'l'amatickl' vyhrocení doprovázejí lidovou epiku i
lyriku, nozdíl mezi pisní českou a moravsko-slovcnskou jest
tbn nl',kn typem vokálJJ ím a instrumentálním: česká
písei!, siinl' oplodněná panskou a církevní kulturou západní,
jest po stránce hudební většinou durová, po stránce
obsahové silně rozumová. mnohdy ironická a posměšná, Pro
moravské písně jsou pÍ'Íznačny jejich ladění mollové.
hluboká nábožnost. citová hloubka a barvitost V\TaZU, Pod
mollovS'mi tóninami písní slownsk)'ch promlouvá k nám
životnost pudů, smyslů a citů kmene. zacho\'ávajícího
přímS' vztah k pi'írodě ("trávnice,{),

S \' ě t s k á e p i k a I i d o v á, Ve sromání s lido\'oU
lyrikou jl'st epika na české půdě zastoupena počtl'm velmi
skro\'n)'m: zato Morava a Slo\'ensko vykazuje tu bohatství \'f'lké,
Historické písně sahají pouZt' do prusk~'ch vált'k \' stol. XYlIT,
a francouzsk,'ch stol. XIX,: na Moravě a na Slovensku se
oz)'vají moti~'y tureck)'ch vojen, Daleko rozsáhlejší zvlášt.'
ve v)'chodní oblasti jest lidová baladistika. jež se cenou
může měI-iti s klasick,'mi baladami scversk,'mi, B,'\'á v ní
dosaženo dokonalé dr~lmatičnosti. a to hojn)'m užitím
monologu a dialogu. podáním úry\'kovitl' naznačujícím. fres-,
kovit)'m obrysem děje, hutnou charakteristikou.
\')TaZOv)'m paralelismem, Bájeslomého ži\'lu jest v nich málo.
a to Je;; tl, ve formi- pozdní. zato nacejí se v ní přírodní
metamorfosy. z nichž bohatě \'yvážil Erben (,,\'rba.,
),Lilie,,), Hojnější jsoll balady o roznatu základních vztahů
spoll'ét'nsko-mra\'l1Ích: prokll'tí. \Tažda a poprava b}'\'ají na
závěru chmurn)'ch těch skladt'b, prodšl'nS:ch přísn)'lll
vědomím mravním, ale záro\'Crl spoléhajících na milosrdenst\'í
Boží (Usd'do dítť" Sestra trat'íčka, .llatka l'ra::edl/icc.
RaI/oša. r.:tollltlá), Nechybi však ani lido\')'ch balad s
\')'sled
116