fOl'mulovostí a slovními hříi';kami, často rázu onomatopoickl'ho, V ("deeký základ pro jejich zkoumání daly v letech f)(), práce l·'eifalikovy, sbírali je Erben, Bartoš, Herben a jiní. L i li o \' á p í s C II s vět s k á a d uch o v n í. Lidová, národní nebo pro:-;tonárodní píseň koluje v lidovém pro:-;ti'elii ('e:-;kl'm odl'dávna, ať ji lid přijal a nevytvořil. nebo ať v7.l1ikla \' lidu samém z jeho tvúrčí síly, Vždy však zmizela z ni anonymní osobnost puvodcova a jeho osobit}' projev lIm('leck}', Dnes máme na 30.000 záznamu slovních i hudl'bnÍl'h, ale dobu jejich vzniku lze ztěží určiti; do doby pi','dbal'okni spadá asi pouze menšina, Předreformační středov("k Iwpi'úl lidové písni, ani duchovní. Zdá se, že tehdy se lidovú pi,wřl vyvíjl'la hlavně za \'livu zpěvu liturgického a \' t('sni'm spojení s lyrikou žákovskou, Teprve husitská doba pi'i\'l'dla lid ve velkém rozsahu ke zpěvu duchovnímu a .kjím pusobením vznikaly v XVI. stol. náboženské kun· cÍllllály. odkazujíeí i k nápě\'um písní svčtsk}'ch; ze stol. X\'ll. máml' již rukopisné sborníky skutečn}'ch písní lido\'}'ch, Rozhodný vliv měla pak katolická reformace barokní. a to jak po stránce hudební. tak i motivické a metaforické, Plmln\' \'liv \'vkonala i tanl'ční kultura rokoka. stl'jn(" jako poidt"jší styk lidu s venko\'sk}'m \'zdělanectvem na konl'Í stoll,ti XVIII, Tehdy se však o lidovou píseií zai:'iná zajimat i litl'I'atura a věda, v nichž názory Herderovy a :-;nahy sbi:'l'atelské z jeho" V olkslieder,. (1778-1779) šíhly Sl' po Cl'll' Euopi:' a zatlal'i!y vliv o deset let starší iniciati\'llÍ sbírky Angličana Pl'rcyho, Na naší pudě pl'Oje\'uji o lidovou píSl'ií sběratelsk}' i ba· datelsk}' zájem Moravané ~Ionse a Gallaš a také Dobro\', sk}' si jí \'šimá jako jazykového a slovesného dokumentu již \' stol. X\'III. Ale Herdero\'y názory. zc!urazúující hudebně melodickou stránku lido\'}Th písní a hledající \' ní spontánní projev citovosti básnického kolektiva. přichází do Čech až v 2, desetiletí stol. XIX., kdy je ve \'ídni prosti'edniet\'Ím Slovince Kopitara a Srba Vuka Karadžiče poznal Hanka. Ten po návratu domú nejen zorganiso\'al básnickou dílnu, z níž vycházely \' staročeském rouše epické i lyrické ohlasy ~kutečné i don1:1("lé poesie lido\·é. ale pod· nčco\'al i sbírání dochovan}'ch písní prostonárodních. Jeho cestou i Sl' zřeteli k slovanské vzájemnosti se ubíral Fr. L. Čelakovsk}', řídící se ve své antologii S/ol'(lIlských miro