meny její jsou vesměs cizí, přizpusobené poměrům
domácím a dobovým; souvisí s hojnými proroctvími,
vkládanými do úst záhadným postavám (Libuše. Sibylla. Slepý
mládenec a j.), jimiž se lid posiloval v době sociálního a
národního útisku, Obecně národního rozšíř'ení a kultu došla
pověst o Blaníku. spojená s motivem svatováclavským. Ani
s úsvitem národního obrození nepřestal lid tvořiti pověsti.
Z historických postav pověstmi opředen byl »selsk~r" císař
Josef 11., Dobrovský a Havlíček, vůdcové prvního
zahraničního odboje, Masaryk a Štefánik. a v době téměř
současné vznikla i pověst zbojnická o Nikolu Šuhajovi (viz
Olbracht, »Hory a staletí«).

Lid o v á po h á d k a. »Povídky«, »povídačky«. »rozpráv.
ky«. »historie«, pro něž zdomácněl název »báchorky« nebo
»pé>hádky« - V době staré až do období buditplského značila
pohádka hádanku - objevují se v lidovém podání z
pramenu literárních velmi brzy. Zvláště starým pramenem
byly ve středověku beletristické příběhy. sebrané pro
potřeby kazatelů do sbírek jako .. Gpstn Romanorum". Velké
obliby mezi lidem, zvláště od vynálezu knihtisku. těšily se
romantické příhody lásky a manželství puvodu rytířského
nebo raně renesančního, jako o Griseldě, Briseldé.
Genovefě. Mageloně, o Jiříkově vidění, o Markoltovi a j., které
udržovaly mezi lidem zálibu pro české písemnictví.
Koncem stol. XVIII. přicházela záliba v báchorkách kouzeln~rch
a čarodějn}"Ch často v rouše orientálním (Ch. Perrault,
»Contes de fées«) nebo pohádky sloužily politické a sociální
satiře (Swift. Voltaire). Starší romantika německá, v čele
s Novalisem. povýšila pohádku na \Tchol poesie, poněvadž
sm}'vala hranice mezi skutečností a snem a poněvadž v ní
se mohla nejlépe rozvinouti romantická fantasie. Tak
vznikaly pohádky umělé, naplnčné namlloze náplní filosofickou,
které se již o pohádky prostonárodní neopíraly,

V této romantické době se pokoušejí i naši spisovatelé

o umělou tvorbu pohádek. jež do 20. let jsou jen imitací
pohádek domněle lidov}·ch. většinou knižních. To platí
o Amerlingově K1'Nomllll'( 118331 i o Xárofil1írh l:esk.lí(·"
pohá(lkách (l p01'čsf('('h Jakuba ~f alého (1828). Vlh'em
básnick}'ch \'}'ivorů Čelakovského a Erbena dějí se pokusy
o pohádkov}' sloh v duchu lidovém a obrací se zřetel k
pověstem. Tak vznikají Krolmusovy (V. S. Sumlorkovy)
.~f(lTočcské po't'čsti, zpčvy atd, (18'15), Jakuba Malého
Blíchol'ky a pon;sfi národní (18·15) a ~Iatěje ~fikšíčka Xárodní

111