z části pro odium kacířství - a dobrých nových přibývalo
poskrovnu. I stal se v této době těžkého úpadku v XVIII.
stol. pravým nositelem a zachráncem české národností lid
selský. Zachovával nejen jazyk, ale zároveň slovesnou
tradici, kterou si po svém obměňoval, přizpůsoboval a
přetvářel, až ji odevzdal do rukou svých synú, obnovujících
národní obrození na rozhraní XVIII. a XIX. stol.

Literatura prostonárodní.

Do pozdních údobí slovesného baroka pobělohorského
spadá rozkvět písemnictví prostonárodního. jemuž se však
dostalo pozornosti, záznamu a studia teprve za romantiky
v stol. XVIII. a XIX.

Lidová slovesnost udržuje se většinou ústně jako statek
anonymní; zcela výjimečně známe i podle jména její
tvůrce neb poslední dochovatele či zapisovatele. Jde v ní o
kulturní statek, prošedší vzdělanými vrstvami. neboť ani ústní
tradice lidová neobstála by bez psaného a tištěného zdroje.
Přechodem do nižších vrstev přizpusobila se však
poměrům a názorům lidových příjem cu : podřídila se přísným
mr&vním názorům i primitivnímu vkusu venkovanu;
výrazově se zjednodušila a většinou i zhutněla: uzavřela se
proti novým kulturním vlivům a zpracovávala tradiční látky
minulosti, a to i slohem zastaralým. I když její nositelé,
kteří byli ze vzdělanější, často hudebně cvičené třídy
venkovské, nečerpali přímo z pradávného pokladu
bájeslovného, přece zpracovávali látky starožitné: tak nacházíme v
lidovém básnictví trosky nábožensk}'ch představ, zbytky
historického podání z dob minul}·ch. ohlasy zapomínan}'ch
mravů a zvyků. Obráží tedy prostonárodní literatura
časovou i životní vrstvu starší než tu, k níž náleželi její tvůrci
i šiřitelé. Právě v této skutečné nebo domnělé starobylosti
se shledává její zvláštní půvab a leckdy se v ní nachází
vítaná protiváha k příliš rychlému nástupu nov}'ch směrů
v písemnictví umělém.

Osobitý sloh lidové literatury býval romantiky vykládán
jako sourodý výraz osobitého ducha národního; vyplývá
však spíše ze snahy vyhověti prostotou a názorností
lidovému posluchačstvu. Odtud plyne zhuštěnost a úsečnost,
hutná povahokresba a prudk~' v)'pravn~' spád \' epice: v lyrice
soustředění na cit a využívání analogií mezi děním v
přírodě a v lidském srdci; všude pak v)'razná gnomičnost,

101