o šíření církve od dob prvokřesťanských po protireformaci,
Mappa katolická aneb obrácení národův celého s1'čta
(1630), z jeho činnosti slovesné, vynikající správností
jazykovou, zasluhují práce legendární zmínky zvláštní: mezi
nimi Zivoty dvanácti apoštoli't, dvanácti rytířů a
mučedníků, dvanácti učitelů církevních atd. (1630) staly se
památnými zřetelem k českým patronům. Na legendární tvorbu
se soustředil farář v Březnici, Tomáš I~ Placalius; jeho
Martyrologium neb passional římské církve (1634) i
Obora panenská čili životové panen (1634) náleží slohově k
nejlepším pracím svého druhu u nás.

Nejplněji se duch českého slovesného baroka vyjádřil
v lyrice. Tu značí barokní básnictví české nesporný pokrok
vůči období předešlému; výrazově přineslo hodnoty nové,
jež pak přišly vhod jednak poesii prostonárodní, jednak
pozdějšímu vývoji novočeskému, i když byly tyto prameny
úplně zneuznány. Hlavním tématem je rozlet ducha za
Nekonečnem a Věčností, jemuž se věsí na křídla smyslové
přilnutí k zemi. Tak vzniká jedna z příznačných antithesí
barokní myšlenky i poesie, rozpor mezi absolutnem a
omezeností a marností pozemského bytí lidského. O tomto
duševním dramatě promlouvá IY/jka patheticky, dávajíc
výraz překypujícímu citu. Cit mívá přízvuk erotický a
často užívá prostředků značně smyslových v metafoře a
v epithetu. Tím se barokní lyrika pronikavě liší od strohé
a suché rozumovosti vší veršované produkce obou
předchozích století v Cechách. Pracuje uvědoměle slovesnými
prostředky, i když spíše řečnickými než básnickými; ve
snaze o názornost nanáší sytě. někdy až křiklavě barvy,
dává přebujeti dekorativnímu živlu a libuje si v účinech
zvukomalebných.

Světské básnictví barokní jest zastoupeno vlastně jen
Václavem Janem Rosou. V Di,s('ursu Lipyrona, t. j.
smutného kavalíra de amore atlebo o lá.sceJ per pofcntia.s cf
pas8Íones animae S1iae vedeném (1651), vytvořil rýmovanou
příz\'Učnou skladbu v galantním slohu západním o
vítězství věrné lásky. Později se formálně přiklonil k časomíře
a námětově k eklogám Vergiliovým, obojí přímým vlivem
Komenského: přebásnil první eklogu Vergi1iovu a v jeho
slohu napsal Pastýřské rozmlouvání o lIaruzení Páně
(1670).

Mezi duchovními básníky jsou v}'razné tři osobnosti:

Adam Michna z Otradovic, Felix Kadlinský a Bedřich
Bri
103