spěchu došly Šteyerovy podniky Kanciollál čcskJÍ (1683)
a Postil/II katolická nedč/llí Cl sváteční (1691). Všecky tyto
snah~ vyvl'cholily úsilím o katolickou bibli českou podle
textu Vulgaty. Úkolem tím byli pověřeni Šteyer. Konstanc
a Jan Barner, kteří svůj překlad z Vulgaty opřeli o bibli
Benátskou, ale pi'ihlíželi také k textu Kralickému. Tak
vznikla proslulá lJi/Jlc Svatová('lavská, vydaná v
Svatovádav,;kém dědictví: 1677 vyšel Nov)' zákon, Starý
zákon 1712-1715,

S jazykov)'m úsilím družiny gramatiků kolem Šteyera se
stýká Václav Jan Rosa (1620-16139). jediný laik mezi
učen)-mi jesuity, Byl doktorem filosofie, advol,átem a uú"áhl
hodnosti rady nad apelacemi. Jako autor galantních veršu
barokního vkusu stojí I~osa na čestném místě i v dějinách
t'eskt'ho básnictví XVII. stol. V mlumictví se přidržoval
jednak úzk, :,::( ,1\ ého purismu, jedi1ak libovolného
novotai·ení. Jazvk starší znal jen skrovně, avšak jeho latinská
mluvnicl: t'eštinv ('('chořel"lOSt ,'1('11 Gralllllwtic(l lillfjll(lC
bohClIIicllC (1672) nevyniká jen vlastenecky obrannou
chválou češtiny a oslavou národa v předmluvě,
propracovanou tl'orií časomčrnou a zajímav)'mi překlady
veršovan)'mi. n)-brž i odborn)'mi mlumick)'mi v)'klady: naproti
tomu \' skloúování a hlavně v praktickém tvoření slov je
mnoho nesprúvného. R\)so\'y př'ípravy k etymologickému
slon1Íku l'esko-nčmeckému. Thcs(/II rlls lillgUII(, bohcm imc.
navazující na Komenského, zll staly v čtyi'dílném rukopise.

Z pozdČ'jších prací v tento okruh náleží ještě: jesuity
\'ádava Jandy ta Čt'sky psaná Grallllllafic(l lillgu(l('
bohemicae (170-1), jejíž druhé vydání obsahuje autorovu
pseudobarokní teorii dramatickou. Názorný a spolehlh')' obraz
poměru jazykov)'ch a národních \'e vlasti podá\-á zaníceně
obranná pi'edmluva k překladu hagiologického spisu Gum·
penbergova Obrol'i.:'f(' JlariállskdlO atlallfll (170-1) od
pl~'i1ského rodáka Antonínu Fro7.Ína (1671-1723),

Stejně jako písemnictví historické a mluvnické také
krásná literatura pobělohorské doby slouží pi'ímo nebo
nepřímo poth'bám církevním a nábl,žensk~'m, Proto musíme
barokní slovesnost hledati hlavně \' dílech obsahu
náboženského: počtem i závažností postily a kancionály, spisy
polemické a rozjímavé, kat~chismy a díla apologetická daleko
přesahují beletrii světskou. A\"šak na rozdíl od věku
reformačního jsou prolnuty silnou citovostí a sensualismem.
charakterisuje je bujná obraznost a patetická
v)'mluv
100