horlivě pěstována. Za přímý protiklad díla Skálova
považuje se rozměrná dějepisná práce Viléma hraběte Slavaty
z Chlumu a Košumberka (1572-1652). Narodil se jako syn
Adama z Chlumu, člena Jednoty bratrské; v mládí byl
vychováván u své báby, horlivé katoličky, paní Alžběty
Hradecké, roz. Slavatové, takže nikdy nepřilnul k víře
bratrské, od níž odstoupil po cestě do Vlach r. 1597. R. 1600 byl
přijat do služeb císařských jako dvorní maršálek, r. 1615
se stal nejvyšším sudím zemským. Ustanoven jsa od krále
Ferdinanda II. členem vlády místodržitelské, vedl si
opatrně proti církvi pod obojí, ale pro náboženský fanatismus
jeho přičítána mu hlavní vina přísnějších opatření, jež
vyšla od vídeňské vlády; proto byl při vypuklém odboji
stavů vyhozen z okna české kanceláře dne 23. května r.
1618. Zraniv se pádem těžce, zůstával téměř celý rok v
domě Polyxeny z Lobkovic pod stráží direktorskou. Posléze
byv propuštěn na léčení do Teplic, ujel ze země a bydlil
v Pasově. OJtuel dal p')dnět k rozsáhl)'m pozdějším
konfiskacím v Ceehách a radil k nejpřísnějším trestům proti
vzbouřen\"m stavům a ke zrušení starého zřízení
stavovského ve ·prospěch neomezené moci panovnické. Za své
zásluhy o rod císařský povýšen r. 1621 do stavu hraběcího,
r. 1628 jmenován nejvyšším kancléřem království Českého
ve Vídni, kde i zemřel. Paměti o uJálostech z doby vydání
majestátu a za dnů defenestrace spii'::Jval již v roce svého
churavění následkem pádu. Vlastní paměť i zápisky na
snčmech a soudech činěné byly mu při tom vodítkem.
K pokračování vrátil se teprve v stáří. Počínaje r. 1637
sepsal slohem rozvlekl)'m a jazykem částečně
poklesl~'1lsvé Historkké spisování ve 1-1 kn.; nejpůvodnější a
nejcennější je kniha I. a lL, složená proti spisu Matyáše
Thurna, ospravedlňujícímu před cizinou jednání odbojné
šlechty.

Slavatovo dílo vyniká rozsahem i šíří dějinného obzoru,
kdežto historické práce jeho vrstevníků, pokud nenáleželi
do jesuitské školy dějepisecké, mají ráz spíše
monografick}'; tak Cestopisný dellík o poslání do Konstantinopole
r. 1644-1645 Heřmana ('.e-rnína z Chudenic (1576-1651)
a Staré pama; kutnohorské (16í5) vlasteneckého jesuity
Jana Kořínka (1626-1680); jsou psány jadrnou řečí s
vložkami veršovanými, cenou daleko převyšují ostatní práce
toho druhu.

Celkového rázu českému dějepisectví v stol. XVII. i
dlou
95