Veršovcem značné obliby byl Šimon l,omnický z Budče
(1552-1622), rodák z Lomnice jihočeské, učitel v Kard.
Řečici, vrchnostenský písař a správce pivovaru v rodišti,
pak majitel rychty a hospody v Ševětíně; za českého
povstání přišel na mizinu a marně hledal příznč u strany
právě vládnoucí. Od něho pochází nčkolik sbírek
mravokárnS'ch veršů. Nejznámčjší je . ..;t ll/stl'/lkd mladhl/ll
hospodáři (15R6-1597), Kupidov(t střela (1590 proti
frejířství a cizoložství) a Tobolka datá (1615 proti lakomství).
Humanistickou učenost mísí s lidovou vulgárností,
moralisuje a omezuje často své veršovnické umční na pouhé
počítání slabik a chatrné někdy rS'my. Poesii satirickou a
tendenční pěstovali též Mikuláš Dačick)' z Hcslova a
Bartoloměj Paprocký z Hlohol.

Dramatické básnictví v Čechách v XV. stol. skoro úplně
zaniklo. Nepřinesly mu obrody ani humanismus, ani
reformace; obroda přišla až ze škol. kde obliby nab\'valy hry
školské, v nichž se učili žáci výmluvnosti a ušlcchtil)'1l1
mravum. Kusy Plautovy a Terentiovy byly nejen čteny,
ale i předváděny a konečnč podle nich byly skládány i jiné
kusy obsahu většinou náboženského .. Od r. 1535 dálo se tak
i na universitě pražské. kde vznikly dvě latinské hry,
biblická Tobaf.'IlS (1569) od Jana A(IUily z Plavče a drama
historické Bretislalls od .Jana Caml)ana \'odimnského (1572
-16221. Ten byl témčř dvacet let profesorem a pak
rektorem vysokého učení Karlova, jinak se básnictví
dramatického neúčastnil, ač byl znám jako hlavní humanistický
básník své doby. Na universitě vykládal řecký jazyk.
latinské básnictví a občas i dějiny české. Veršoval
příležitostně k oslavám rodinnS'm i veřejnS'm a pokusil se i o
veršované dějiny Čech. Jeho životní osudy románově
zpracoval Z. Winter.

České hry byly hlavně obsahu biblického, byly
překládány z němčiny a překladatelů byl větší počet. Školsk)'ch her
užívali zvláště již od svého příchorlll do Čech iesuité
if'nnak k účelům pedagogickS'm, jednak aby získali přízeň
panst\·a. Přítomnosti nejvyšších hodnostářu \'yužívali .lakl)
agitačního prostředku pro svou \'ěc, stejně jako nádherné
\-S'pravy. Zvyk ten rozšířil se z Prahy také do jin)'ch mt'st
a potnal do X\'III. stol. Hráno bylI) latinsky, nt·kdy
i řecky, s repertoirem stejně bohatSm jako rozmanit~'m:
hrály se hry biblické, tragedie o mučednících i dramata
z dějin svčtsk)'ch i z přítomnosti. Do scénick~'ch skladeb

79