ského. Vrátil se do vlasti, oženil se, ale záhy opět ovdověl,
a tu vydal se ještě jednou do Francie (1591-1593), aby
se při králi Jindřichovi IV. přiučil umční válečnickému.
Vrátil se však zklamán. Co poznal ve Francii, toho užil
v táboře před Ostřihomí proti Turkům. Tu ho došlo r. 1594
povolání císaře Rudolfa za člena zemského soudu na
Moravě. Ale pro hájení dávno platných a obecně prospěšných
zásad náboženských pohnán jako velezrádce na zemský
soud pražský, kde se ovšem skvěle obhájil. ale byl zbaven
posta vení svého na zemském soudě (1'. 1602). Proto po r.
1604 ustoupil na nějaký čas úplně v soukromí. Kdy% však
vznikl spor mezi císařem Rudolfem a arciknížetem
~latyášem, 2erotín přidal se k straně arciknížete a byl také
řečníkem Matyášovým na sněmě pražském. Když pak
dostalo se arciknížeti Moravy, 2erotín stal se zemsk)'m
hejtmanem (1608-1615); v odboji stavovském r. 1618 zůstal
věren rodu císařskému. Po bitvě bělohorské horlivč se
přimlouval za příbuzné rody na Moravě a dosáhl pro nč
značn~'ch úlev. Také chránil kněze bratrské. jesuity velmi
stíhané. Po r, 1627 vystěhoval se do Vratislavě, nechtě v stáří
b~1:i bez útěchy náboženské, zajížd(~1 však na své statky
do Čech a na :Moravu, Tu také postižen smrtí \' Přerovč a
pochován v Brandýse n. Orl.; ostatky jeho nyní odpočívají
v Bludově na Moravě.

Maje v~'borné učitele, 2erotín vnikl v podstatu
vzdělanosti starověké, jejímíž půvaby ozdobil také jazyk
mateřsk~'. Jazykový cit vštípen mu byl již v bratrských školách
a vždycky vládl češtinou tak, že se mu málokdo vyrovnal.

Stylistické umění jeho dostupuje \'rcholu \' Apologii lIcb
obrallč kll pallll Jiřikol'Í z llodir, vůdci mora\'sk~'ch vojsk,
(1'.1606). Jiří z Hodic mu totiž vytkl. jak ,zle dělá, když
dary boží v sobě udušuje'l. 2erotín ukazuje. že v (~asech
tak smutn~'ch a nebezpečn~'ch, kdy za vše dobré snahy
dostalo se mu pohany, jinak jednati mu nelze. Pro poznání
soudního řádu jsou důležití Zápisové o soudě pUll.'ik(m
(z let 1594-1614) a popisy několika .'illčm ll, z nichž
poznati lze postup jednání sněmovního, Mimo to zachovalo
se v pozůstalosti 2erotínovt' značné množství li.'if II ne.il:'n
česk~'ch, ale též i jinojazyčn~'ch, jež jsou pro dějiny té
doby velmi důležity.

Nábožensk~'mi zájmy a namnoze i církemím stranictvím
ne~ena jest vě~šina čt'ského děj e p i sec tví v XVI. v('ku;
jen z\'oL,a se ph'koná\'al m"clnn:ck~' zpusob sti'cJověké me·

71