Též veliký vynález kulturní, k n i h t i s k, vstoupil na české
půdě nejprve do služeb názorů a zájmů středověkých a
jenom pozvolna nabízel své propagační umění také hnutí
humanistickému a kultuře renesančnÍ. Asi patnáct let po
mohučském vynálezu Guttenbergově přichází knihtiskařství

10 Čech, a to nejprve do Plzně, pak ještě před r. 1500 do
Prahy a Kutné Hory. R. 1468 v Plzni vydán první tisk
['('ský, »Kronika trojanská«, r. 1475 vychází po prvé Nový
zákon, r. 1488 první tištěná bible, t. zv. pražská, vedle toho
žaltáře, pasionály, traktáty eucharistické a »Následování
Krista Pána«, ale i lucidáře, traktáty o Sv. zemi, spisky
prakticky lékařské a j.

K humanistům počítati jest však již knih tiskaře Mikuláše
Konáče z lIodištkova, jenž byl písařem hor viničných, posléze
i místosudím dvorským (t 1546). Od r. 1507 měl v Praze
tiskárnu a tu působil horlivě nejen jako impresor, ale
i jako korektor, překladatel, upravovatel, Rpisovatel. Z jeho
ruky vyšly mimo hojné spisy praktické, historické,
náboženské v duchu kališním a satirické i překlady klasiků jako
Lukiana, autorů humanistických jako Petrarcy, Eneáše
Sylvia (přel. i jeho kroniku), Beroalda a zvláště knihy
mravně poučné: nové zpracování Burleyových Zivofů a
mravných naučení; Sv. Crhy biskupa (Quidenonského)
Zrcadlo múdrosfi čili Čtverohranáč v rámci alegorických
rad zvířat: latinské zpracování Bidpaje, Pravidw lidského
živofa. Na konec života napsal (vyšla až posmrtně 1547)
Ktlihu o hořekování a naříkání Spravedlnosti, kráŮJVny a
paní všech ctností, která obcházejíc všecky stavy,
rluťhovní i světské, všude cítí se zklamána, že jí nezb)'vá nežli
hořekovati nad pokleslostí lidstva. Je to humanisticky
rozvedená »píseň o Pravdě«, řízná v satiře, obratná v slovním
v$Taze, humanistická ve zdobné učenosti: obraz všech
staVŮ, zachvácených vadami a pošetilostí, ukazuje zdáli ke
Komenského Labyrintu.

Prvky humanistické pronikají vydatně i do
beletristického písemnictví pololidového: pm,'id1.:y, šířené časně
knihtiskem, vykazují vedle obsahu středověkého již v XV. stol.
živly renesanční. Mnohá z látek jest zpracována velkými
mistry renesanční prózy italské, ale čeští upra\'ovatelé
nesáhli k těmto vybroušeným originálům, nýbrž buď ke
zhrubujícím překladům německ)'lll nebo latinskému podání,
jež slovesní umělci vlaští přetvořili. Při tom vzala za své
nejen forma novelístická, nýbrž i svobodný duch
reneRanč
55