Též veliký vynález kulturní, k n i h t i s k, vstoupil na české půdě nejprve do služeb názorů a zájmů středověkých a jenom pozvolna nabízel své propagační umění také hnutí humanistickému a kultuře renesančnÍ. Asi patnáct let po mohučském vynálezu Guttenbergově přichází knihtiskařství 10 Čech, a to nejprve do Plzně, pak ještě před r. 1500 do Prahy a Kutné Hory. R. 1468 v Plzni vydán první tisk ['('ský, »Kronika trojanská«, r. 1475 vychází po prvé Nový zákon, r. 1488 první tištěná bible, t. zv. pražská, vedle toho žaltáře, pasionály, traktáty eucharistické a »Následování Krista Pána«, ale i lucidáře, traktáty o Sv. zemi, spisky prakticky lékařské a j. K humanistům počítati jest však již knih tiskaře Mikuláše Konáče z lIodištkova, jenž byl písařem hor viničných, posléze i místosudím dvorským (t 1546). Od r. 1507 měl v Praze tiskárnu a tu působil horlivě nejen jako impresor, ale i jako korektor, překladatel, upravovatel, Rpisovatel. Z jeho ruky vyšly mimo hojné spisy praktické, historické, náboženské v duchu kališním a satirické i překlady klasiků jako Lukiana, autorů humanistických jako Petrarcy, Eneáše Sylvia (přel. i jeho kroniku), Beroalda a zvláště knihy mravně poučné: nové zpracování Burleyových Zivofů a mravných naučení; Sv. Crhy biskupa (Quidenonského) Zrcadlo múdrosfi čili Čtverohranáč v rámci alegorických rad zvířat: latinské zpracování Bidpaje, Pravidw lidského živofa. Na konec života napsal (vyšla až posmrtně 1547) Ktlihu o hořekování a naříkání Spravedlnosti, kráŮJVny a paní všech ctností, která obcházejíc všecky stavy, rluťhovní i světské, všude cítí se zklamána, že jí nezb)'vá nežli hořekovati nad pokleslostí lidstva. Je to humanisticky rozvedená »píseň o Pravdě«, řízná v satiře, obratná v slovním v$Taze, humanistická ve zdobné učenosti: obraz všech staVŮ, zachvácených vadami a pošetilostí, ukazuje zdáli ke Komenského Labyrintu. Prvky humanistické pronikají vydatně i do beletristického písemnictví pololidového: pm,'id1.:y, šířené časně knihtiskem, vykazují vedle obsahu středověkého již v XV. stol. živly renesanční. Mnohá z látek jest zpracována velkými mistry renesanční prózy italské, ale čeští upra\'ovatelé nesáhli k těmto vybroušeným originálům, nýbrž buď ke zhrubujícím překladům německ)'lll nebo latinskému podání, jež slovesní umělci vlaští přetvořili. Při tom vzala za své nejen forma novelístická, nýbrž i svobodný duch reneRanč 55