scholastika a do čela myšlení postaven proti Aristotelovi
a aristotelikům Platon. Formálně odmítnuta barbarská
latina, místo ní nastolena čistá latinita ciceronská a zároveň
probuzen smysl pro slohovou osobitost jednotlivých
autorů. Jazyk, jehož užíváno, se řídil zásadou zdobnosti a
výmluvnosti a nejednou upadal do nové bombastičnosti,
nahrazující vytouženou eleganci. Individualismus
huma.nistický vedl jednak k nadnesení aristokratičnosti, jednak
k ješitnému přeceňování osobnosti básníkovy i jeho přátel
a příznivců; touha po nesmrtelnosti a slávě opájela nejen
duchy geniální, ale i jejich nohsledy, ničím neoprávněné
k těmto nárokům. Nově inspiroval humanismus básnictví
ke kultu přírody, oduševnělé samoty, samotářského
smutku, jindy pak k pocitu životní radosti a hrdosti z osobnosti
lidské; myšlenkově učil hlubšímu pojetí pravého lidství
a nenesl tedy své jméno nadarmo.

Mezi muži o humanismus usilujícími na předním místě
jsou ti, kteří také literaturu domácí nejvíce povznesli.
Předchůdcem jest již Dante svým politickým úsilím i svými
učenými spisy latinskými, kdežto jeho čelné dílo, Božská
komedie, vyvrcholuje středověk jak v jeho scholastickém
vědění, tak v jeho mystickém zanícení o Bohu. Vědoměji
o humanismus usiluje Francesco Petrarca, korunovaný
básník a virtuos vlašského sonetu. Vedle něho původce
umělé beletrie vlašské, Giovanni Boccacio, počal se již
pokoušeti také o uvedení studia řečtiny do ltalie, zvláště
Homéra.

Snahy ty v počátcích svých dostaly se i do Čech, neboť
Petrarca sám vydal se i do Prahy r. 1356, aby politické
myšlence své získal císaře Karla IV. Neměly však
významných úspěchů, neboť styky Čech s ltalií přerušeny byly na
dlouhou dobu válkami husitskými. Větší důležitosti
humanismus nabyl teprve koncem stol. XV., když v Čechách
nastalo delší uklidnění, takže čeští žáci katoličtí opět
počali studovati na universitách vlašských a snahy o
poznání starověkých spisovatelů přinášeli také do vlasti.

Mezi první náležel Jan mIad.~ z Rabštejna (-;- 1473),
probošt vyšehradský a diplomat ve služoách krále Jiřího, jenž
v Bononii vedle práv všímal si též hnutí
humanistickéhoO ušlechtilém Janově smýšlení humanistickém, slouče·
ném s láskou k vlasti i národu, svědčí slavný petrarcovský
Dialogll8 sive di8putatio baronum Bohemorum de bello
contra regem Geol'gillm de Poděb1"(u[ (1469), rozhovor čtyř

51