Jaroslavovi o tom, co činiti a čeho IIcc1wti, kde synovi
svému dává pokyny o správě domu a rodiny, jakož i o
udržování rodinného majetku.

Od ě j i n y své doby Čechové nemnoho se starali.
zaznamenávání událostí bylo spíše náhodné. Pro literární povahu
husitského věku jest příznačno, že se v rýmovaných svých
kronikách stále přidržuje tradice dalimilovské. Sem hledí
zlomky Rýmované kroniky české z r. H19 a H20, za
jejíhož autora bývá považován l1ovoměstský písař Prokn()
(1390-1482), jenž napsal Novou kroniku a nauku o
skládání listů a listin, první českou ars dictandi. Vedle
Vavřince z Březové byla to zvláště vynikající osobnost mezi
českými historiky doby husitské.

Prozaická vypsání událostí této doby se dějí neumělým
způsobem dílem latinsky, dílem česky. Jsou většinou
anonymní. nestarají se vůbec o širší pojetí látky. Zprávy
kronik místních Fr. Palacký vybral, chronologicky sestavil
(od smrti Karla IV. r. ]378 po ]5271 a zahrnul
společn)'m názvem »Staří letopisové čeští" (vyd. r. ]8291.

Takto též dějepisectví české podává svědectví o opoždění·
našeho života duchového, když se pro vylíčení velkých
historických událostí naprosto nedostává jen poněkud
sourodých prostředků slovesných, a to v době. kdy v Evropě
za vlivu humanistického historiografie po stránce kritické

i umělecké nebývale rozkvétala. Tím si vysvětlujeme. proč
se v Čechách takové pozornosti těšila kronika mistra
nového podání historického, Ene,lše Sylvia. který české věci
poznal nejprve jako sekretář na koncilu basilejském, pak
v kanceláři papežské i císařské. Svou kroniku českou,
Histona Bohcmka, napsal Eneáš S)'hius Piccolnmini, posléze
papež Pius II. (1405-14641, jako kardinál r. 1458 (od
příchodu Čechova do země po smrt Ladisla va Pohrobka 1457).
Kroniku. v jednotlivostech chvatnou a chybnou a v
celkovém pojetí příkře proti husitskou, zdobí elegance podání a
siln)' smysl pro charakteristiku: mnoh}'m dějům a zvláště
postavám. na př. i Zižkovi, dal teprve Eneáš Sylvius
podobu v)'raznou: kronika záhy našla české překladatele a
vydavatele.

Pro dobu husitskou a kralování Jiřího je dosti jin~'ch
pramenů historických. Jsou to listillY česk~'ch králů a
pánů a hojně zachované listy, z nichž mnohé nebyly
určeny veřejnosti a v}'1Illuvně svědčí o vlastenectví pisatelů

49