nání na zemském soudě moravském. Jako Chelčický, tvrdí
též pan Ctibor, že příčinou poklesnutí církve je zkáza
mravů v stavu duchovním, proto souhlasí s požadavkem krále
Jiřího, aby kněžstvo nemělo statků pozemských a vedlo
vzorný život. Mravoličná stránka té skladby, jakož i mluva,
oživená lidovými průpovědmi a příslovími, bajkami a
figurami řečnickými, dodává celku rázu biblického, ale celá
koncepce ulpěla na středověkém alegorickém pojetí a
forma na schematickém útvaru disputačním.

Po válkách husitských města skoro vesměs nabyla
česského rázu, česká jest správa jejich i správa zemská,
soudy, válečnictví: sousedé s Čechy jednají jen česky. Tyto
prospěchy národní nemohou však zastíniti sociálních
neúspěchů husitské revoluce ani kulturních ztrát, které
přinesl výbuch radikalismu táborského. Utužila se poroba lidu
selského, majetek nemovitý z hojných rodin vladyckých
a svobodnických přešel na nečetné rodiny panské, země
popleněná ukazovala úpadek v polním hospodářství, pokles
živností a obchodu v městech a ztráty styku s cizinou.
Kulturně se svým odpadem od katolické pospolitosti Češi,
považovaní za kacíře, vyloučili z jednoty evropské. Ve
válkách husitských vzaly za své ve'lle nesčísln)'ch pokladů
gotického umění výtvarného také hojné památky slovesné
a tím tradiční souvislost s písemnictvím staročeským
přetržena. V písemnictví neležela ladem jenom skutečná
poesie, ale i práce nauková: tu rozhodovaly skoro výhradně
ohledy praktické. Tak o válečnictví českém, které
vítězstvími nad voji křižáků vzbudilo pozornost celé Evropy, se
podá\'á slovesný výklad. Jan Zižka vydal r. 1423 Rád
vojenský bratrstva menMho Tábora, usilující především, aby
byly v jediné těleso válečné slity všechny prvky, které pod
praporem jeho se sbíhaly. Je tu pozoruhodna důvěra
v Boha a upřímná zbožnost vedle fanatismu, s nímž se
hlásá vyhlazení odpůrců. Ke konci sto!. XV. vynikající
válečník český, l"áclav VJčt>k z Ó>no\'a, podal asi r. 1490 králi
Vladislavo\'i II. Poučeni, kterak se mrtji šikOl)(lti jízdní,
pěší i t'OZY" tu vyložil prakticky celou tehdejší soustavu
válčení s vojsky různ)'ch druhů.

Věd y pří rod n í, pokud o nich tehdy mluviti lze.
pěstovaly se na universitě i v literatuře latinsky. Ve sto!. XV.
již několik vynikajících Čechů se jimi obíralo, na př.
Kři.~fan z Prachatic, farář u sv. Michala v Praze (: 1439',
bohoslovec, matematik, hvězdář, botanik, lékař. Ten složil

47