i t'Y dNi, \'('smčs z l. 1419 a 1420. Z husito tábora pocházejí
tři skladby naplněné vlastenectvím dalimilovským, starostí
o (~('sk~' stát. ale již i uvědoměním měšťanským. Jsou asi
dílem jednoho a téhož autora, za něhož byl někdy
pokládán Va vi'inec z Březové. a poutají i obratností výrazovou;
kladclTIl' je k r. H20. Jsou to politické letáky ve formě
veršov(': 2a/o/)(l koruny české, Porok české koruny a
nejzdařilejší HúdlÍní Prahy s Kutno/l Horou, památné jako
sousta má obrana praxe táborské. K nim se druží i
Ro::mlolll'IÍ/lí NOI'N\(( se smrtí, v němž obratně použito
oblíbenl'ho I'scha tologického motivu sU-edověkého k propa~aci
zásad husitských. Těmto skladbám se dostalo odpovědi se
strany katolické, a to jmenovitč v disputaci l'ádav, Havel
a T(Í l)()r , (-ílí rozmlouvání o ČCdHích r. 1121, v němž
osvícen)' a vzdNaný bohoslovec kritisuje s pov)'šeného
stanovíska program i postup jak Pražanú, tak táboru,

Sti'edověký původ i ráz proniká v obou rozsáhl)'ch
alegorÍl'k~'ch básních tenden(~ních. v "Radě všelik)'ch zvířat<!:
a \' "Hádání Pravdy a LžÍ«.

Rada l'!wlik!Ích ;rířat jest do jisté míry podobna Nové
radě Flaškc)\'('. Zvířata radí tu člověku prostému, nikoli
králi; napi-ed b)'vá uvedena charakterístika zvířete z
veršované části čerpaná. leckde i člověk vtipně za udělenou radu
děkuje. Skladatelé. z nichž byl veršovec starší, prozaik
pozdl'jší a u("enější, oba stavu duchomího, puvodem rodov)rrn
zřejmě patřili k obecnému lidu,

V)'znamnou ::kladbou h'ndt.'néní jest ah-goril' Ctibora
TO\llč()\'sk{>ho z Cimhurka Hádání Pnmll/ a Lži o klli::ské ::boži
a panorání jkh, kterou skladatel ~;ěnoval králi Jiřímu r,
1467. Spisovatel, sla\'l1)' pán a hejtman mora\'sk)'
(1·137H9·l), jehož hlavní v)'znam tkví v oboru právnickém, hájí
tu pérem vládu Jirího z Poděbrad. Pra\'da je zarmoucena.
že Lež \'ládne nad s\'ětem. a podává Bohu žalobu na Lež,
dožadujíc se pohnání jejího na neb<,sk)' soud. Buh obsílá
je do Antiochi<' a za předsedu soudu stanoví Ducha sv,
Soudci jsou apoštolové a proroci. kancléřem Jan E\', Vjezd
Lži a pomocnic jeiích do Antiochie náleží k nejskvělejším
~ástem celé skladby. roměž jako řeči soudní. \'(-dené s
jedné i druhé strany. Lež marně se hájí proti žalobě, Pravda
vítězí nad ní přesv('dči\')'mi \')'klady II zřízení a určení
světa; Lež i s pru\'odkyněmi ustanovuje se k \'ěčnému
zahynutí. Podobnost skladby s pekeln)mi román~: ,Belialem~ a
»Solfernenh jest patrna, v podrobnostech předvádí se
jed
46