· lIkopisné bible z první polovice XV. stol. jako Boskovská,
Táborská a o něco později Safhallská, jednak první bible
tištěné, Pražská (z r. 1488), Kutnohorská (z r. 1489) a
Bcnátská (z r. 1506).

Český zpčv lidový do chrámů zaváděl Hus. Brzo po smrti
jeho český zpěv se stal podstatnou Gástí obřadů, jako
táborská mše byla vůbec česká. Současně zaniká na naší
pudě duchovní píseň latinská skoro úplně. Předmětem písní
věroučných i liturgických bylo přijímání těla Božího,
uctívání Matky Boží Marie, ze slavností výročních především
hod Boží vánoční a velikonoční. Písně husitské literárně
nevyznačují se ani vzletem, ani názorností, ani
originalitou: jsou zprvu překladem z latiny, zachovávají
středověkou formu strofickou; namnoze třídílnou, později
se odpoutávají od tradice a podrobují principu hudebnímu.
Z nich vedle písní, skládaných pro hromady »na horách«,
osobité jsou písně válečné, z nichž nejslavnější jest
mohutná a strašná píseň z nejbližšího okolí Zižkova Ktož jsú
boží bojovníci. Brzy po svém vzniku byla zapsána do
kancionálu Jistcbnid.:ého, který pochází z počátku let 20. XV.
sto!. a obsahuje i jiné české písně. Spojuje náboženské
zanícení s přísnou kázní vojenskou.

Z p ě v Y h i s t o r i c k é z té doby vztahují se k
v)'znamn~'m vítězst\'Ím českým; patrno je z nich veliké nadšení
národní. r Zpčv o bitvě před Ostím 06. června 1426) a
Písci, o zajetí Zikmunda Kor.llbuta t: Praz(' 07. dubna
1427) 1.

Neobyč(jně bohaté jest časové v ~ r š o v á n í s a t i r i c k é.

V něm promlouvá k nám duch doby s cel)'m napětím
náboženské revoluce a náboženské války. Formy myšlení
i sloh skladeb jsou leckdy vyváženy z hlubin slovesnosti
středověké, ale při nadvládě obsahu nad formou rozbíjejí
starší vázanost a spokojují se někdy i verši bez pevného
rozměru. Náplň jest zcela plodem XV. věku v Cechách a
možno ji označiti jako veršovanou paralelu k
bohoslovnému. jmeno\'itě polemickému písemnictví doby Jakoubkovy,
Rokycanovy i Chelčického. Je~t to úplné zprozaisování
básnictví, s čímž souvisí skoro naprosté potlačení živlu
metaforického, který stejně jako alegoričnost se příčil
racionalismu a utilitářství doby. Nejprve se oZ\'ala satira se strany
katolické. Drobnějšího rozsahu je Písál o l'iklcfici;
rozměrnější a závažnější jsou 1. zv. žaloby 11(1 husity, a to:
l·.~ir}l1Ii poslúchajtc.', SlyMc Č(('hon" a Sl.llM( 6ú, II ni. staří

45