Do kaple Betlémské Hus zavedl český zpěv a složil
několik písní (~eských (na př. Jezu Kriste, štčdrý knčže
přepracovúním starší písně k Božímu tělu a NaufJtčv 11M,
Krist(, ž!Íd1Í1'Í ze starší veršované modlitby a .1.), což dalo
podnl't k (~eskému zpěvu husitskému, jenž byl pak ve stol.
XV. a XVI. tak významný. Listy Husovy jsou rázu
přátelského a obranného, ale zasahují i do veřejn~'ch otázek
politick~'ch: nejvS'znamnější z nich jsou dopisy z Kostnice
posílané: durazem kladeným na odpovědnost mravní byly
pro národ drahým odkazem, když se ukázalo, že Hus, muž
bezúhonn~·. za své přesvědčení vytrpěl smrt. Psány byly
obráncum a ochráncům v Kostnici, Janovi z Chlumu a
Václavovi z Dubé.

MlUV('í náboženské strany reformní, ktei'í dílem ještě
spolupracovali s Husem, dílem vypracovali myšlenkové
základy dalšího hnutí, dílem však se odvrátili od krajností
proticírkevní revoluce, působili stejně horlivě perem jako
s katedry a kazatelny; slovesné v~Taznosti. jež u Husa a
pak u Chelčického byla podmíněna mohutnou lidovostí. ne·
dosáhl žádný z nich. Proto nemají v dějinách literárních
ani zdaleka toho místa. jaké jim náleží v rozvoji nábo·
ženském,

NástuPCl' Husuv \' kapli Betlémské. ~1. ·Jakoubl'k Zl' Stříbra
(: 1-129). jeho druh v boji za wikleffství i proti odpustkum.
dal českému husitství symbol kalicha. poradiv za
dodatečného souhlasu Husova přijimúní pod obojí zpúsobou.
Vycházel v lecčems z nauk Mati"je z Janova a postoupil
nad Husa; ke konci života i on se zhrozil následku a
dusledkú táborské revoluce. Zpn-u psal včtšinou latinsky a
sestavil několik postil; z česk~'ch jeho spiSl! jsou nejv)"
znamnčjší l'úklmi llet zjel'Cl/ic Sl', Jana (1-120--1422) a
postila EpiMol.'l I/cdi'lní, U?; ní'.-1od přťs ('r1ý rok
(1-1221428), u níž však autorství Jakoubkovo jest sporné.

1'1 .• Jan Hokwana. žák a svěž'ent'c Jakoubka ze Stříbra.
volen~' arcibiskup pražsk~' (1397-1-171). proslul hlamě
jako ře{;ník na církt'mím sni'mu basilejském. vynika,k
netoliko plamennou v~'mlu\'llOstí. ale také značnou uřeností
theologickou. Drahně let ztrávil \'c vyhnanství mimo Prahu
a \Tátil se teprve. když JiH z Pl"il'brad opantwal hla\'ní
město. Jako farái' \' T~'ně a spráne C'Írk'.'e p,)d obojí mí\'ul
na kázáních množst\'í posluchaču. \'~'znamné jsou oba jeho
hlavní spisy: l'Jik/od //0 cťangť lilWI St'. Jana (asi z r.
1-153). kde ui:'eně a věrně líčí společenské poměry své doby,

42