zyka českého pravý příval germanismů, a to jak v okruhu
\'~Tazů praktického života, tak i v oblasti abstraktní. Ale
jedno veliké společné dílo ušlechtilé družiny
náboženskohumanistické se nejen dovedlo vyhnouti těmto chybám,
n~'brž položilo pevné základy k tradici jazyka spisovného,
což se ani Husovi nepodařilo: Kralická bible. jíž
vyvrcholila slovesná kultura Jednoty bratrské. Tu nalezena šťastně
střední cesta mezi jazykovým odkazem minulosti i živým
usem mluvy lidové - od doby Štítného se po prvé podařil
pokus o klasickou prózu českou. Doba pobělohorská
znamenala sice pro český jazyk ztráty i ve veřejném životě
i v zevním rozšíření a přes úsilí některých vlasteneckých
brusičů smysl pro tvaroslovnou správnost žalostně poklesl,
ale právě v tomto období se omladil jazyk spisovný prvky
lidovými a dbal o živou obraznost, která nás okouzluje
zvláště v prostonárodní písni, sahající z větší části do této
doby sv)'mi kořeny.

Jest těžko nalézti mezníky jednotlivých období střední
doby literatury české, jež by plně vyhovovaly jak
událostem politickým a veřejným, tak i v)'voji dění
náboženského. obecně kulturního i literárního. ~lísto hodnocení
zavádíme proto do své periodisace označení myšlenkového
obsahu tří období a členíme svou látku takto:

a) období husitské <1409-1500);

b) období zápasu reformace s humanismem
(1500---1620) ;

c) období pobělohorského baroka (1620-1774).

Období husíts~é.
(1409-1500.)

Čtvrtstoletí po smrti Karla IV. se slilo kritické úsilí
bohoslovcú vysokého učení a reformní směr křesťanský rázu
lido\'ého v jedno; záhy přistoupil i prvek uvědoměle
národní. Snažení to sestoupilo s akademické katedry a s
kazatelny do života veřejného a vedle slo\'a mluveného si
postavilo do sv)'ch služeb také písemnictví. které se rychle
znárodňuje - toť počátky české reformace.

R. 1402 8e stal v kapli Betlém8ké pn'ním kazatelem ~I .. Jan
1Iu. ••• rodilý asi r. 1369. z Husince. snad u Prachatic. mistr
s\'obodného umční a bakalář theologie. profesor uni\'ersitní,

39