1 i'etím; úvod »Sporu duše s tělem« psán jest však v
epickém dvojverší.

B á s nic tví lyr i c k é v té době neprospívalo valně.
Du,hovní písně české skládány nebyly oeb aspoň se nezachovaly,
poněvadž zpěv chrámový byl výhradně latinský. Nově
přibyly k starším písním slavnostním dvě velikonoční o
vzkříšení Kristově: Bóh všemohúcí vstal z mrlvúch žúdúcí,
která zpívána bývala po velikonočních hrách dramatických
;;hromážděným lidem, a Je,':1l Kriste, .~čcdrý kIlČŽC, jež
rovněž přes upiatost církve vnikla již v XIV. věku do chrámu.

Z písní světských té doby zachovaly se jen zmínky nebo
začátky, ale z nápěvů patrno, že přikláněly se k
liturgick)'m zpěvům, jež lid v chrámě slýchal a upravoval si pak
v lehčí rytmus a prostou, případnou formu.

B á s nic tví dra mat i c k é souviselo s bohoslužbou,
nC'boC hry vzniklé 7. církevních slavno.::tí velkonočních a m'l.iíeí
zprvu obsah pouze náboženský, provozovány byly před
shromážjěným lidem duchovními o50bami v pre3byteři chrámové.
Poněvadž bylo třeba několika účastníků, mohly se konati
jen při chrámech s několika kněžími nebo v klášteřích.
Pů\'/)d těchto latinských her se klade obyépjné do kláštera
s\'atohavelského (ve Sv)'cařích) ; u nás obliby došly zvlá.<:;té
na některých místech, na př. v klášteře svatojirském na
hradě pražském, odkud zachováno několik rukopisů; vedou
až do XIII. stol. Základem jejich je především 16. kap.
evangelia sv. 'Marka, kde se líčí cesta tří Marií k hrobu
Kristovu (v neděli velikonoční pi'ede dnem) a rozmluva
jejich s andělem. Další výjev představuje, jak apoštolové
Petr a Jan spěchají ke hrobu přesvědčit se o vzkříšení
Kristově. K tomu přibyla jako v)'jev ti'etí rozmluva
vzkříšeného Krista s Marií Magdalskou, jež zůstala u hrobu
a plakala. Ježíš pak ukázal se jí v podobě zahradníka.
Scény ty byly částí liturgie na den vzkříšenÍ, provozovaly se
vážn)'m způsobem duchovním se zpěvy liturgick)'mi, a to
jazykem latinským; jen některé duchovní písně zpívány
po česku.

Později připojovány k tomu ještě jiné scény příbuzného
obsahu. že vznikaly celé velikonoční hry, ale přib)'valy
i živly světské do chrámu nevhodné. na př. jak ~farie
kupuje masti u mastičkáře, kter)' mluví jazykem národním.

To patrno na zlomku hry velikonoční (asi z 2. čtvrti stol.

XIV.), známém pode jménem Jfusfii-kúřc: vyniká bujnou
satirou na lékaře-šarlatány i humorem situačním a
slov
19