kous téměř k Dunaji. Ceské hrady v těchto přechodnich
letech dostávají názvy německé a na nich vítáni jsou ti,
kdož nový ráz smýšlení tlumočili, němečtí pěvci.

Do Cech přinášeli poesii romantickou, vzniklou na
evropském západě po válkách křížových, kterou nazýváme
poesií rytířskou. Boje proti nevěřícím podnítily hrdinnost,
křesťanství se neslo snahou brániti osoby slabé a
utiskované, kult Panny Marie jako matky Kristovy vedl k
uctívání ženy, cit pro čest před ženami vedl k osvědčování síly
a udatnosti na turnajích. Odleskem toho všeho cítění jest
básnictví dvorských pěvců, kteří zprvu všude byli vítáni
na dvorech knížecích osla vnostech a hodech, a když
pohostinnost jim věnovaná jakož i záliba pro verše jejich na
západě poklesaly, uchylovali se dále na východ. Tu pak
záhy mohli býti zároveň politickými agitátory pro nároky
Přemysl(,vců na korunu císařskou. Tak poznána zblízka
poesie, která ovládla Evropu západní; to budilo později
snahu napodobiti ji jazykem domácím, národním, který ve
stínu latiny znenáhla dospíval samostatnosti. Ale počátky
českého básnictví světského sahají teprve do stol. XIV.
po vyhynt.1tí rodu Přemyslova. Z doby přemyslovské máme
v jazyce nárc·dním jenom skrovné památky básnictví
náboženského.

Zprvu vedle církevněslovanské bohoslužby, pak v
příkrém a posléze vítězném zápase s ni se rozvíjela na ·naší
půdě latinská liturgie a také do ní vnikal stále úspěšněji
jazykový živel český. Z nejstarší doby českého křesťanství
pocházejí překlady hlavních modliteb, otčenáše (páteře)
a kreda a snad i formule zpovědní. Z překladu knih
posvátných vznikaly ne;prve pokusy o staročeský evangeliář a
žaltář, které se děly v několika recensích. Ze žaltářů spadá
do XIII. věku žaltář Glosovaný (snad z pražského kláštera
svatoiírského) a žaltář Wittenberský (ze semin. knihovny
ve Wittenberce).

Výrazem samostatné duchovní i básnické tvořivosti jest
píseň svatováclavská, jež nápěvem, veršovou úpravou i
souvislostí se vzýváním Boha slovy :<>Kyrie eleison« poukazuje
k původu staršímu, z poč. XIII., ne-li již z XII. stol.; snad
k Původní sloze první přibyly obě další slohy později, ale
všecky již v době staročeské. Podle slov 3. slohy (» Utěš
smutné, otžeň vše zlé,<) klásti lze původ její snad v dobu
hospodaření braniborského po smrti Přemysla II.
Obsahem jest podobna písní ~Hospodine«; po vzývání sv. V
ácla
11